Lev XIV. při modlitbě Anděl Páně v neděli 22. března 2026 Lev XIV. při modlitbě Anděl Páně v neděli 22. března 2026  (@Vatican Media)

PODCAST Lev XIV.: Ježíš povolává i nás ze stísněnosti egoismů do plnosti života

Evangelní příběh o vzkříšení Lazara nás uprostřed postní doby připravuje na slavnost Kristova vítězství nad smrtí a ujišťuje nás, že kdo věří v Krista, nezemře na věky. Ježíšova milost však již nyní osvětluje náš svět, naši touhu po nekonečnu. Pobízí nás, abychom osvobodili srdce od všeho, co nás uzavírá do hrobu egoismu, materialismu, násilí a povrchnosti, volá nás, abychom vyšli ven ze stísněnosti a žili Jeho nadějí a láskou. O tom mluvil Lev XIV. před nedělní modlitbou Anděl Páně
Podcast papežovy promluvy před modlitbou Anděl Páně v neděli 22. března 2026

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Na dnešní, pátou neděli postní, čteme při liturgii evangelium o vzkříšení Lazara (srov. Jan 11, 1–45).

Na postní cestě je to znamení, které promlouvá o Kristově vítězství nad smrtí a o daru věčného života, který dostáváme skrze křest (srov. KKC, 1265). Ježíš dnes říká také nám, stejně jako Martě, Lazarově sestře: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i když umřel, bude žít a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře na věky.“ (Jan 11, 25–26).

Liturgie nás tedy vybízí, abychom v tomto světle – v blížícím se Svatém týdnu – znovu prožívali události Pánova utrpení: vjezd do Jeruzaléma, Poslední večeři, soud, ukřižování, pohřeb – abychom uchopili jejich nejautentičtější význam a otevřeli se daru milosti, který v nich je obsažen.

Ve Vzkříšeném Kristu – vítězi nad smrtí a žijícím v nás díky milosti křtu – totiž nacházejí tyto události své naplnění pro naši spásu a plnost života.

Jeho milost osvětluje tento svět, hledající neustále novost a změnu i za cenu obětování věcí důležitých – času, sil, hodnot, citů –, jako by sláva, hmotné statky, zábava nebo pomíjivé vztahy mohly naplnit naše srdce nebo nás učinit nesmrtelnými. Je to příznak touhy po nekonečnu, kterou každý z nás nosí v sobě, jejíž naplnění však nelze svěřit tomu, co pomíjí. Nic, co je konečné, nedokáže uhasit naši vnitřní touhu, neboť pro Boha jsme byli stvořeni a nenajdeme pokoj, dokud nespočineme v Něm (srov. sv. Augustin, Vyznání, I, 1. 1).

Příběh o vzkříšení Lazara nás tedy vybízí, abychom naslouchali této hluboké potřebě a – v moci Ducha Svatého – osvobodili svá srdce od zvyků, podmíněností a způsobů uvažování, které nás jako balvany uzavírají do hrobu egoismu, materialismu, násilí a povrchnosti. Na těchto místech není život, ale pouze zmatení, nespokojenost a osamělost.

Také na nás Ježíš volá: „Vyjdi ven!“ (Jan 11, 43), a pobízí nás, abychom – znovuzrozeni Jeho milostí – vycházeli z těchto stísněných prostorů a kráčeli ve světle lásky jako nové ženy a noví muži, schopní žít nadějí a milovat po vzoru Jeho nekonečné lásky, bez kalkulů a bez poměřování.

Panna Maria ať nám pomáhá prožít tyto svaté dny – s její vírou, s její důvěrou, s její věrností –, abychom rovněž my mohli každý den znovu zakoušet setkání s jejím vzkříšeným Synem, setkání plné světla.  

 

Překlad - jb - 

22. března 2026, 12:02

Angelus je modlitba, která se pronáší třikrát denně na památku trvalého tajemství Vtělení, a to v šest hodin ráno, v poledne a v šest hodin večer, když se rozezní zvony. Název Angelus pochází z úvodu modlitby – Anděl Páně zvěstoval Panně Marii (Angelus Domini nuntiavit Mariae), která spočívá v krátké četbě tří jednoduchých testů zaměřených na Ježíšovo Vtělení a v recitaci tří Zdrávasů. Tuto modlitbu pronáší papež o nedělích a slavnostech v pravé poledne na Svatopetrském náměstí. Před modlitbou Anděl Páně se v krátké promluvě věnuje liturgickým čtením daného dne a po apoštolském požehnání zdraví poutníky. Od Velikonoc do Letnic se namísto modlitby Angelus pronáší modlitba Regina Coeli (Raduj se, Královno nebeská), která připomíná Ježíšovo zmrtvýchvstání a v jejímž závěru se třikrát opakuje Chvála nejsvětější Trojice.

Předchozí promluvy před modlitbou Angelus / Regina Caeli

Čtěte více >