Lev XIV.: Nestačí „minimální spravedlnost“, potřebujeme velkou lásku
Promluva před modlitbou Anděl Páně,
Svatopetrské náměstí, Neděle, 15. února 2026
Drazí bratři a sestry, přeji vám krásnou neděli!
V evangeliu také dnes slyšíme úryvek z „Kázání na hoře“ (srov. Mt 5, 17-37). Po vyhlášení Blahoslavenství nás Ježíš zve, abychom vstoupili do novosti Božího království, a jako průvodce po této cestě nám ukazuje skutečný význam přikázání Mojžíšova zákona. Zákon neslouží k uspokojení vnějších náboženských potřeb, abychom se cítili jaksi v pořádku před Bohem, ale k tomu, aby nás uvedl do vztahu lásky s Bohem a s bratry. Proto Ježíš říká, že nepřišelZákon zrušit , „ale naplnit“ (v. 17).
Naplněním Zákona je právě láska, která uskutečňuje jeho hluboký význam a konečný cíl. Jde o dosažení „větší spravedlnosti“ (srov. v. 20) než je spravedlnost zákoníků a farizeů – spravedlnosti, která se neomezuje na dodržování přikázání, ale otevírá nás lásce a zahrnuje nás do lásky. Ježíš tu analyzuje některé předpisy Zákona odkazující ke konkrétním životním situacím a používá k tomu řečnickou figuru – antinomii (protimluv, rozpor) – právě proto, aby ukázal rozdíl mezi formální náboženskou spravedlností a spravedlností Božího království; na jedné straně: „Slyšeli jste, že bylo řečeno vašim předkům“, a na druhé straně Ježíš říká: „Já vám však říkám“ (srov. v. 21-37).
Tento přístup je velmi důležitý. Říká nám, že Zákon byl dán Mojžíšovi a prorokům jako cesta, na níž lze začít poznávat Boha a Jeho plán, který má s námi a s dějinami, nebo – použijeme-li výraz sv. Pavla – jako vychovatel, který nás vedl k Bohu (srov. Gal 3, 23-25). Nyní však k nám přišel On sám v osobě Ježíše, který přišel Zákon naplnit, učinil nás Otcovými dětmi a dal nám milost vstoupit do vztahu s Ním jako děti a jako bratři mezi sebou navzájem.
Bratři a sestry, Ježíš nás učí, že pravá spravedlnost je láska a že v každém přikázání Zákona bychom měli vidět přikázání lásky. Opravdu nestačí fyzicky nezabít člověka, pokud ho pak zabíjím slovy nebo nerespektuji jeho důstojnost (srov. v. 21-22). Stejně tak nestačí být formálně věrný manželovi nebo manželce a nepáchat cizoložství, pokud v tomto vztahu chybí vzájemná něha, naslouchání, úcta, péče o něho nebo o ni a směřování bok po boku ke společnému cíli (srov. v. 27-28, 31-32). K těmto příkladům, které nám předkládá sám Ježíš, bychom mohli přidat ještě další. Evangelium nám předává tuto cennou nauku: nestačí minimální spravedlnost – je zapotřebí velká láska, která je možná díky Boží síle.
Obraťme se společně k Panně Marii, která dala světu Krista – Toho, jenž naplňuje Zákon a plán spásy –, aby se za nás přimlouvala, pomohla nám vstoupit do logiky Božího království a žít jeho spravedlností.
Překlad - jb -
