Lev XIV.: Formovat znamená vychovávat jako milující rodiče
Lev XIV. zahájil své setkání s členy dikasteria v srdečné atmosféře. Hned v úvodu ocenil mimořádnou důležitost Světových setkání, která „zapojují velké množství účastníků a vyžadují komplexní organizační práci, naslouchání a spolupráci s místními komunitami, osobami a orgány, z nichž mnohé mají bohaté a cenné zkušenosti s evangelizací“. Jádro promluvy se však týkalo především tématu křesťanské formace a výchovy.
Svou počáteční úvahu opřel o text svatého Pavla z listu Galaťanům: „Moje děti, znovu vás v bolestech rodím, dokud ve vás nebude vytvořen [formován] Kristus.“ (doslovný překlad). Apoštol se ke svým učedníkům obrací jako ke svým dětem, formuje, vychovává je skrze evangelium k životu v Kristu, tak, aby v nich žil Kristus.
Formátor jako milující rodič
Svatý otec upozornil na riziko, že se křesťanská formace může zúžit na pouhé předávání informací. Podle papeže nesmí postava „pedagoga“, který učí pravidla, převládnout nad postavou „otce“ nebo „matky“. Úkol pravých učitelů, katechetů, vychovatelů a dalších formátorů je mnohem vyšší: „Nemůžeme se zastavit u předávání doktríny, dodržování předpisů či etiky. Jsme povoláni sdílet to, co žijeme, s velkorysostí, upřímnou láskou k duším, ochotou trpět pro druhé a bezvýhradnou oddaností – jako rodiče, kteří se obětují pro dobro svých dětí.“
Síla společenství
Papež dále upozornil, že víra se nerodí v izolaci. Stejně jako lidský život vyžaduje lásku muže a ženy, křesťanský život je plodem lásky celého společenství. Formace je podle něj dílem celé církve – rodin, mladých lidí i zasvěcených osob – kteří společně sdílejí radost z evangelia.
„Církev živená láskou touží být plodnou, předávat všem, a především novým generacím, radost a smysluplnost, kterou sama žije a zakouší. To, co v rodičích vyvolává touhu dát život dětem, není potřeba něco vlastnit, ale touha dávat, sdílet hojnost lásky a radosti, která v nich přebývá. A právě zde má kořeny i každé formační dílo.“
Tři pilíře křesťanské formace: svátosti, život ve víře, úcta k životu
Papež dále apeloval na to, aby komunity dbaly na tři nejdůležitější prvky formace:
| – Především nutnost podporovat trvalé, poutavé a osobní životní cesty, které vedou ke křtu a svátostem, nebo k jejich znovuobjevení, protože bez nich není křesťanského života. | |
| – Dále důležitost pomoci těm, kdo nastupují cestu víry, aby dozráli a zachovali si nový způsob života, který zahrnuje všechny oblasti existence, soukromé i veřejné, jako je práce, vztahy a každodenní chování. | |
| – Kromě toho je nezbytné v našich komunitách dbát na formační aspekty zaměřené na úctu k lidskému životu v každé jeho fázi, zejména na ty, které přispívají k prevenci jakékoli formy zneužívání nezletilých a zranitelných osob, a také na doprovázení a podporu obětí. |
Vzory svatých vychovatelů a povzbuzení
Lev XIV. pamatoval na to, že je to nelehký úkol: „Jak vidíme, umění formovat není snadné, nelze nějak improvizovat: vyžaduje to trpělivost, naslouchání, doprovázení a ověřování, jak na osobní, tak na komunitní úrovni. Nemůže se to obejít bez blízkosti těch, kteří mají zkušenosti, abychom se od nich učili a brali si příklad.“ V návaznosti vyzdvihl příklady svatých, Ignáce z Loyoly, Filipa Neriho, Josefa Kalasánského, Kašpara del Bufalo, Jana Leonardiho, či svatého Augustina, kteří nás svou moudrostí mohou inspirovat.
S vědomím náročnosti těchto úkolů papež povzbuzoval: „Výzvy, kterým čelíte, se někdy mohou zdát větší než vaše síly a zdroje. Nesmíte však propadat malomyslnosti. Začněte od malého a v duchu víry následujte evangelijní logiku „hořčičného zrna“ (srov. Mt 13,31-32) s důvěrou, že Pán vám v pravý čas nikdy nenechá chybět energii, lidi a potřebné milosti.“
Závěrem vyzvedl vzor Panny Marie: „Napodobujte její víru a vždy se svěřujte její přímluvě,“ a všem přítomným požehnal.
-dv-
