Papež k mladým: Život plný lajků bez lásky nás zklame, jsme stvořeni pro pravdu
Před začátkem setkání papež vyšel pozdravit ty, na které se místa v největší vatikánské audienční síni nedostala. Není to poprvé, copapež chce dát pocítit, těm, kdo by se možná vraceli s trochou zklamání, že jsou součástí společenství, které se chce radovat z přátelství a ze sdílené víry. „Jak rád bych, abychom mohli být všichni spolu – dodává –, nejen přes obrazovku, ale osobně, protože právě při setkání se cítíme dobře. A cítíme se dobře, protože jsme všichni bratři a sestry v Ježíši Kristu, který je naším nejlepším přítelem“, dodává spontánně.
Být sám často znamená trpět, ale Ježíš je vždy s námi
Poděkování patří také těm, kteří přijeli z jiných zemí: „bienvenidos“. Papež od začátku zve mladé k životu „v duchu přátelství, bratrství, setkávání se“. Připouští, že „být sám často znamená trpět“. Když jsme s přáteli, když jsme s rodinou, když jsme s těmi, kteří nás milují a mají nás rádi, můžeme jít dál. Mějte vždy tuto odvahu! A ať vám Ježíš vždy dává víru, schopnost říci: „Ano, Pane, následuji tě, jdu s tebou“. A víme, že Ježíš je vždy s námi, vždycky s námi kráčí. Bůh vám žehnej!“
Smutek a bolest za oběti z Crans-Montany
Jak bývá zvykem, na pořadu setkání byla svědectví. Promluvil Matteo, pastorační pracovník římské diecéze, dále dvojčata z jedné z římských farnosti a student univerzity La Sapienza. Papež v reakci na ně vyprávěl o své neteři, která mu napsala krátce před začátkem setkání. „Strýčku, jak to zvládáš se všemi problémy světa, se všemi starostmi?“ – ptala se. „Necítíš se osamělý? Jak to zvládáš?“ A Lev XIV. k tomu dodal: Odpovědí jste z velké části vy! Protože nejsme sami!
Uprostřed rozjásané atmosféry, navázal na slova svého vikáře pro římskou diecézi, kardinála Reiny, a připomněl mladé lidi, kteří přišli o život v Crans-Montaně. Život je tak vzácný, že nikdy nesmíme zapomenout na ty, kteří trpí. Bohužel tyto rodiny, které stále truchlí, musí nyní hledat způsob, jak tuto bolest překonat. I proto je důležitá naše modlitba, naše jednota: abychom byli vždy sjednocení, jako přátelé, jako bratři.
Život plný linků bez vztahů nebo lajků bez lásky nás zklame
Cituje slavné verše Salvatora Quasimoda (1901-1968) z básně „Ed è subito sera“, vyzývající mladé lidi, aby se probudili oslněni světlem, které nehasne, světlem Kristovým. Je to On, kdo zahřívá naše srdce a zapaluje je svou láskou. A právě Bohu je třeba se svěřovat především v zoufalství a temnotě: „Když se cítíš osamělý, vzpomeň si, že Bůh tě nikdy neopustí.“ Důležité je obrátit pohled mimo sebe, hledat společenství a bratrství. Celé stvoření k nám promlouvá, stačí jen naslouchat. A tak Lev ukazuje cestu, jak překonat izolaci i v hluku současné společnosti a názorů.
Život plný linků bez vztahů nebo lajků bez lásky nás zklame, protože jsme stvořeni pro pravdu: když chybí, trpíme. Jsme stvořeni pro dobro, ale masky momentálního potěšení zrazují naše touhy.
Svět obývaný Bohem se stává pohostinný
Autentické setkání s Ježíšem má proměňující sílu pro jednotlivce i společenství. S tímto přesvědčením se papež raduje z těch, kteří vyprávěli, že patří do farností, které jsou živé a posilují je. Navzdory tomu, že není vždy snadné bojovat proti logice a modelům světa, které směřují úplně jiným směrem.
Neočekávejte, že vás svět přijme s otevřenou náručí: Reklama, která má prodávat věci ke spotřebě, má větší publikum než svědectví, které chce budovat upřímná přátelství. Jednejte tedy s radostí a vytrvalostí, buďte si vědomi toho, že abychom změnili společnost, je třeba nejprve změnit sami sebe. A vy jste mi již ukázali, že jste schopni změnit sami sebe a budovat tyto přátelské vztahy. Takto můžeme změnit svět, takto můžeme vytvářet svět pokoje.
Svatý život je zdravý život
A Lev XIV. odbočuje a k zajímavé jazykové analogii: slovo „svatý“ (santo) má v italštině stejný kořen jako slovo „zdravý“ (sano):
Pokud opravdu chceme být svatí, musíme začít zdravým životem a musíme si navzájem pomáhat v hledání způsobů, jak se vyhnout těm věcem, které [se] bohužel [často objevují] ... závislostem, mnoha takovým situacím, v nichž žijí mladí lidé. My přinášíme svědectví, můžeme být skuteční přátelé, kteří doprovázejí, kteří mohou skutečně nabídnout zdravý život, protože všichni [můžeme být] svatí. A to záleží také na vás. Nebojte se přijmout tuto odpovědnost.
Modlitba rozbíjí okovy nudy, pýchy a lhostejnosti
Lev XIV. prosí jménem mladých lidí Pána o „dobrý a pravý život“ pro každého z nich. O „svatý život“, přesněji řečeno. A připomíná, co to konkrétně znamená ve světle evangelia, ve světle víry v Boha, který „dal svůj život za nás“. Ukazuje to na citátu z dalšího básníka, Clementa Rebory, který psal o Lásce, která se rodí z krve, z Kříže.
Taková je pravá láska, poznamenává papež, „protože je věrná a nezištná“, láska, která osvobozuje od strachu. Láska, která nemůže přinést nic jiného než plody pokoje.
Drazí mladí, vaše angažovanost ve společnosti a v politice, v rodině, ve škole a v církvi ať vychází ze srdce a bude plodná. Ať vychází z Boha a bude svatá.
Vzpomínaje na slova pronesená při velké vigilii Jubilea mládeže na Tor Vergata, se papež vrátil k tématu přátelství, které, pokud je založeno na Kristu, je „naší polární hvězdou“. Připomněl také slova papeže Františka, který poukázal na jeden z velkých paradoxů dnešních mladých lidí, kteří jsou často zatíženi mnoha materiálními věcmi, ale nedostává se jim smyslu, jsou ztraceni.
[...] srdce plné rozptýlení nenajde cestu, ale ten, kdo ji touží najít, se začíná osvobozovat od toho, co ho blokuje. Nespokojenost je ozvěnou pravdy: neměla by vás děsit, protože dobře ukazuje, jaká prázdnota pohlcuje život a redukuje ho na nástroj sloužící jinému účelu.
Skutečné dobro nelze koupit ani dobýt zbraněmi
A aby zůstal věcný, papež na závěr zdůrazňuje, že nejkonkrétnějším činem, který křesťan může udělat pro své dobro, pro dobro těch, kteří jsou mu blízcí, pro dobro světa, je modlitba. Za příklad dává modlitbu Panny Marie, v níž vidí „největší básnířku“, nevýstižnější ve svém Magnificat. „Nejde o to, aby člověk podával nadlidské výkony,“ upřesňuje Lev XIV. , „ani o to, aby občas vykonal nějaký skutek milosrdenství: jde o to, aby žil jako muž nebo žena, kteří mají Krista v srdci, naslouchají mu jako Mistrovi a následují ho jako Pastýře“ . Z tohoto pohledu je jasné, že modlitba je „projevem svobody, který rozbíjí okovy nudy, pýchy a lhostejnosti“, říká Petrův Nástupce. Stačí pohlédnout na světce:
Podívejme se na svaté: jak jsou svobodní! Spolu s nimi pokračujme v cestě, s vědomím, že skutečné dobro v životě nelze koupit za peníze ani dobýt zbraněmi, ale lze jej jednoduše darovat, protože Bůh jej s láskou daruje všem.
-jb-
