Papež se setkal se zástupci Neokatechumenátní cesty a ocenil jejich službu církvi
Zvláštní pozornost Svatý otec věnoval rodinám, které se vydávají na misie i do vzdálených koutů světa. Vyzdvihl jejich odvahu opustit dosavadní život a působit tam, kde evangelium dosud nezaznělo nebo kde víra postupně slábne. Právě tyto rodiny a misijní týmy podle jeho slov pomáhají znovu otevírat otázku víry nejen u těch, kteří Krista nikdy nepoznali, ale i u pokřtěných, kteří se od církve vzdálili.
Lev XIV. připomněl, že Neokatechumenátní cesta dává lidem prostor znovu se zamyslet nad smyslem křtu a vlastním vztahem ke křesťanství. Zdůraznil, že každé hnutí má v církvi své specifické poslání, které však nemá sloužit jen samo sobě, nýbrž celému společenství.
„Vždy si musíme připomínat, že jsme církev a že každý dar, který Duch Svatý dává, je určen pro společné dobro,“ uvedl papež. Zároveň upozornil, že žádné hnutí ani skupina by se neměly povyšovat nad ostatní a že základem všeho je láska, která spojuje různé cesty a služby v církvi.
Papež Lev XIV. vyzval členy hnutí, aby svou spiritualitu žili v úzkém propojení s místními církevními společenstvími, zejména s kněžími a biskupy. Připomněl, že jejich poslání je sice specifické, ale není nadřazené ostatním a smysl má jen tehdy, když je součástí života celé církve.
Ve své promluvě se dotkl také potřeby vnitřní bdělosti a rozlišování v duchovním životě. Zdůraznil, že víra má vést ke svobodě, nikoli k tlaku nebo strachu: „Tam, kde je Duch Páně, tam je svoboda,“ uvedl papež a upozornil, že hlásání evangelia nemá sklouzávat k moralizování ani k vyvolávání pocitů viny.
Pastorační působení podle jeho slov nemá lidi svazovat, ale přivádět je k vnitřní svobodě a radosti z víry. Na závěr papež poděkoval všem přítomným za jejich nasazení a povzbudil je, aby pokračovali ve svém poslání s pokorou a otevřeností.
-ks-
