Papež o odkazu svatého Tomáše z Villanovy
Prvním rysem, který Svatý otec zdůraznil, byla neustálá modlitba. Nikoli ve smyslu nepřetržitého mluvení, ale jako vnitřní postoj bdělosti a otevřenosti Bohu. Svatý Tomáš z Villanovy podle papeže Lva žil tím, co bychom mohli nazvat „svatým neklidem“ – touhou být v Boží přítomnosti v každém okamžiku. Taková modlitba vyžaduje hlubokou vnitřní usebranost, schopnost ztišit se, aby mohl jednat Pán.
Pracovitost jako odpověď na přijaté dary
Vedle duchovního života vyzdvihl papež Lev také pracovitost tohoto světce. V kontrastu se světem, který nabízí rychlá a snadná řešení, působí jeho příklad mimořádně aktuálně. Jednoduchost, neúnavná práce – zejména v akademickém prostředí – a apoštolská horlivost jsou podle papeže výzvou i pro nás. Všichni jsme zváni rozpoznat své talenty a dát je do služby druhým, s úsilím a vytrvalostí, aby přinášely užitek všem.
„Almužník Boží“ a blízkost chudým
Závěrečným motivem slov papeže Lva byla láska k chudým, která svatému Tomáši vynesla přezdívku „almužník Boží“. Papež Lev ocenil, že i dnešní farnost žije tuto dimenzi víry skrze konkrétní skutky solidarity. Zároveň připomněl úryvek ze své exhortace Dilexit te: „Chudý není jen někdo, komu se pomáhá, je to svátostná přítomnost Pána.“ Láska k bližním je tak místem skutečného setkávání s Kristem.
Povzbuzení na cestě víry
Na závěr papež poutníky povzbudil, aby vytrvali na cestě následování Krista. Svědectví svatých podle Svatého otce není vzpomínkou na minulost, ale živým impulzem pro přítomnost. Jejich příklad nás povzbuzuje a posiluje na cestě, která je náročná, ale zároveň krásná a smysluplná.
-mm-
