Lev XIV.: Svatý rok je podobenstvím našeho života, cesty k Bohu
Katecheze papeže Lva XIV. při generální audienci, 31. prosince 2025
Drazí bratři a sestry, dobré ráno a vítejte!
Prožíváme toto setkání, které má sloužit k zamyšlení, v poslední den kalendářního roku, v době blížícího se závěru Svatého roku a v rámci doby vánoční.
Uplynulý rok provázely zajisté důležité události: některé radostné, jako putování mnoha věřících u příležitosti Jubilea; jiné bolestné, jako odchod zesnulého papeže Františka a válečné scénáře, které nadále otřásají naší planetou. Na konci tohoto roku nás církev vybízí, abychom všechno předložili Pánu, svěřili se jeho Prozřetelnosti a prosili ho, aby v nás a kolem nás ve dnech, které přijdou, obnovil zázraky své milosti a svého milosrdenství.
Do této dynamiky patří tradice slavnostního zpěvu Te Deum, kterým dnes večer poděkujeme Pánu za přijaté dary. Budeme zpívat: „Bože, chválíme Tebe“, „Ty jsi naše naděje“, „Buď s námi vždy tvé milosrdenství“. V této souvislosti papež František poznamenal, že zatímco „světská vděčnost a světská naděje jsou jen zdánlivé, […] zaměřené na vlastní „ego“ a jeho zájmy, […] tato liturgie je prostoupena zcela jinou atmosférou, atmosférou chvály, úžasu, vděčnosti“ (Homilie při prvních nešporách slavnosti Panny Marie, Matky Boží, 31. prosince 2023).
A právě s tímto vědomím jsme dnes voláni k zamyšlení nad tím, co pro nás Pán v uplynulém roce učinil, ale také k upřímnému zpytování svědomí, k posouzení své odpovědi za jeho dary a k prosbě o odpuštění za všechny okamžiky, kdy jsme nedokázali vzít za své jeho podněty a využít co nejlépe talenty, které nám svěřil (srov. Mt 25,14-30).
To nás vede k zamyšlení nad dalším velkým znamením, které nás provázelo v uplynulých měsících: znamení „cesty“ a „cíle“. Mnozí poutníci z celého světa letos přišli, aby se modlili u Petrova hrobu a potvrdili svou přináležitost ke Kristu. Připomíná nám to, že celý náš život je cesta, jejíž konečný cíl přesahuje prostor a čas, aby se naplnil v setkání s Bohem a v plném a věčném společenství s Ním (srov. Katechismus katolické církve, 1024). Budeme o to prosit také v modlitbě Te Deum, když vyslovíme: „Přijmi nás do své slávy ve shromáždění svatých“. Nikoli náhodou svatý Pavel VI. označil Svatý rok za velký akt víry v „očekávání budoucích věcí [...], které již nyní předjímáme a [...] připravujeme“ (Generální audience, 17. prosince 1975).
A do tohoto eschatologického rámce setkání konečného s nekonečným patří také třetí znamení: projití Svatou bránou, které mnozí z nás učinili, modlili se a prosili o odpuštění pro sebe a svoje blízké. Toto gesto vyjadřuje naše „ano“ Bohu, který nás svým odpuštěním zve, abychom překročili práh nového života, oživeného milostí, utvářeného podle evangelia, rozníceného „láskou k bližnímu, v jehož definici [je …] zahrnut každý člověk, […] potřebující porozumění, pomoc, útěchu, oběť, i když jej osobně neznáme, i když je nepříjemný a nepřátelský, přece však obdařený ničím nesrovnatelnou důstojností našeho bratra“ (S. Pavel VI., Homilie při ukončení Svatého roku, 25. prosince 1975; srov. Katechismus katolické církve, 1826-1827). Je to naše „ano“ životu prožitému s odhodláním v přítomnosti a orientovanému k věčnosti.
Drazí, rozjímáme o těchto znameních ve světle Vánoc. Svatý Lev Veliký spatřoval ve svátku Ježíšova narození zvěst radosti, která je pro všechny: „Ať se raduje svatý – hlásal –, protože se blíží jeho odměna; ať se raduje hříšník, protože mu je nabízeno odpuštění; ať se vzchopí pohan, protože je povolán k životu“ (První kázání k Narození Páně, 1).
Jeho povzbuzení se dnes obrací k nám všem, svatým díky křtu, protože v něm se Bůh se stal naším společníkem na cestě k pravému Životu; k nám hříšníkům, protože díky Jeho milosti nám může být odpuštěno, můžeme povstat a znovu se vydat na cestu; a konečně k nám, chudým a křehkým, protože Pán přijal naši slabost za svou, vykoupil ji a ukázal nám její krásu a sílu ve své dokonalé lidskosti (srov. Jan 1,14).
Proto bych chtěl na závěr připomenout slova, jimiž svatý Pavel VI. na konci Svatého roku 1975 shrnul jeho základní poselství. Jak řekl, toto poselství je obsaženo v jediném slově: „láska“. A dodal: „Bůh je láska! V tom je nevýslovné zjevení, jímž Svatý rok svou pedagogikou, svou shovívavostí, svým odpuštěním a nakonec svým pokojem, plným slz a radosti, chtěl dnes naplnit našeho ducha a veškerý náš příští život: Bůh je láska! Bůh mě miluje! Bůh na mě čekal a já jsem ho znovu našel! Bůh je milosrdenství! Bůh je odpuštění! Bůh je spása! Bůh, ano, Bůh je život!“ (Generální audience, 17. prosince 1975). Ať nás tyto myšlenky provázejí při přechodu ze starého roku do nového, a pak nadále v celém našem životě.
Překlad - jb -
