Lev XIV. o mladých mučednících z Peru: Plodnost povolání nezáleží na věku, ale na věrnosti

Vatican News

Beatifikace peruánských mučedníků se konala přesně před 10 lety v Chimbote. Kromě polských františkánů byl mezi blahoslavené započten také italský kněz Alessandro Dordi. Lev XIV. v poselství vzpomínal na svou vlastní službu v Peru a – jak napsal – v životě těchto tří misionářů, zavražděných v roce 1991, poté, co se rozhodli navzdory nebezpečí nadále sloužit ve svých komunitách, najdeme něco, co je blízké každému, kdo byl na misiích, a co je zároveň velmi důležité pro církev. Jde o společenství, ve kterém se lidé s různými osudy, kulturami a povahami spojují v Kristu, a přitom každý z nich zůstává sebou, a tak přispívá svým jedinečným způsobem k jedinému svědectví evangelia.

„Proto hluboce věřím, že jejich život, stejně jako jejich mučednictví, může být dnes výzvou k jednotě a misii pro celou církev. V době poznamenané nejrůznějšími senzibilitami, kdy je snadné upadnout do dichotomií nebo neplodných dialektik, nám blahoslavení z Chimbote připomínají, že Pán je schopen sjednotit to, co naše lidská logika má tendenci rozdělovat. To, co nás sjednocuje, není to úplná shoda názorů, ale rozhodnutí přizpůsobit naše pohledy pohledům Krista,“ napsal Lev XIV.

Neprolili krev za osobní ideje nebo projekty

Papež připomněl, že mučedníci neprolili krev ve službě svým osobním projektům nebo idejím, ale z lásky k Bohu a Jeho lidu. Jejich mučednictví nám ukazuje, co znamená pravé společenství: původ, styly a kontexty jsou různé, ale „jeden je Pán, jedna víra, jeden křest. Jeden je Bůh a Otec všech, který je nade všemi, proniká všecky a je ve všech“ (Ef 4, 5). Lev XIV. zdůraznil, že v dnešním světě nás příklad peruánských mučedníků vybízí k rozhodnému kroku - „k návratu k Ježíši Kristu jako měřítku našich rozhodnutí, našich slov a našich priorit. Návrat k Němu s takovou rozhodností srdce, která neustoupí, ani když věrnost evangeliu vyžaduje oběť vlastního života“.

Pouze Ježíš je v centru misijního poslání církve

Papež zdůraznil, že pouze tehdy, když je Ježíš referenčním bodem, dostává misijní působení církve správnou podobu a církev si připomíná svůj důvod existence, v souladu s tím, co napsal Pavel VI. v Evangelii nuntiandi: „Církev existuje právě proto, aby hlásala evangelium, tj. aby kázala a učila, aby působila jako kanál, jímž proudí dar milosti, aby smiřovala hříšníky s Bohem, aby ustavičně prodlužovala a zvěčňovala Kristovu obět ve mši svaté, v památce jeho smrti a slavného zmrtvýchvstání (14).”

Svatý otec vyzval peruánské katolíky, aby pokračovali v poslání svých blahoslavených mučedníků a nebáli se nebezpečí. Tam, kde jsou věrní svědkové, otevírá se budoucnost, protože sám Kristus nadále působí ve své církvi a vede dějiny k plnosti svého království. A před Ním ani smrt nemá poslední slovo – napsal Lev XIV.

Nebojte se povolání!

Na závěr papež adresoval zvláštní slova mladým lidem z Peru, Polska, Itálie a celého světa a povzbudil je, aby se nebáli Božího povolání: „Svědectví mučedníků z Chimbote ukazuje, že život přináší ovoce v takové míře, v jaké se otevírá Božímu volání. Michalovi bylo pouhých 30 let a Zbigniewovi 33; své poslání plnili pouze pár let, a přesto navzdory mládí, které je někdy považováno za nezkušené nebo křehké, Bůh opět připomněl své církvi, že plodnost povolání nezávisí na délce životní cesty, ale na věrnosti, s jakou ji člověk prochází. Z této jistoty vychází i moje povzbuzení: Mladí lidé, nebojte se povolání!"

-jb-