Papež: Sdílejte jako dar naději, která je dnes vystavena válkám a nespravedlnosti
Lorena Leonardi - Vatikán
Nebát se „vyjít ven“, nechat se „otřást Duchem svatým“, který vybízí k tvořivému hlásání evangelia nejen v „zavedených strukturách“, ale „všude tam, kde jsou naši bratři a sestry“, v každodenním životě, v radostech, zraněních a otázkách. A také sdílet naději jako „dar“ ve světě zraněném válkami, nespravedlností a individualismem, které právě tuto naději vystavují zkoušce. Toto povzbuzení adresoval papež František asi padesáti vedoucím „misijních kongresů“, které přijal na audienci v Konzistorním sále dnes dopoledne, v pátek 10. ledna.
„Congrès Mission“ a snaha o evangelizaci
Papež oslovil „tváře a srdce“ iniciativy, která se zrodila v roce 2015 a která každoročně po tři dny sdružuje stovky účastníků, aby se zamýšleli nad hlásáním evangelia, vyměňovali si a sdíleli zkušenosti v oblasti evangelizace. S ohledem na další velké setkání, které se uskuteční ve francouzském Bercy od 7. do 9. listopadu 2025, František vyzval, aby se zvláště v právě začínajícím Jubilejním roce stali svědky naděje, která nikdy nezklame, v „radosti z evangelia, jež naplňuje srdce a celý život těch, kdo se setkávají s Ježíšem“.
Radost, drazí přátelé, je neoddělitelná od naděje a je také neoddělitelná od misie; je to radost, která se neredukuje na momentální nadšení, ale která se rodí ze setkání s Kristem a směřuje nás k našim bratrům a sestrám.
Slovo evangelia otevírá nové cesty
V této perspektivě, pokračoval papež, „být poutníky znamená kráčet společně v církvi“, ale také „mít odvahu vyjít ven, vyjít vstříc druhým“. Přinášet naději znamená nabízet světu „živé slovo, ‚zakořeněné v evangeliu‘, schopné utěšit a otevřít ‚nové cesty‘.
S misií, „vášní pro Ježíše“ a zároveň „vášní pro jeho lid“ člověk přináší naději, a to jak do komunit, tak „do míst, kde se církev někdy zdá unavená nebo uzavřená“.
Naděje podrobená zkoušce
Podle Františka je ve světě „poznamenaném válkou, tolika nespravedlnostmi“ a „rozervaném individualismem“ naděje „často vystavena zkoušce“ a vznikají „pochybnosti, strach z budoucnosti a mnohdy i zoufalství“.
My křesťané však přinášíme jistotu: Kristus je naše naděje. On je vždy branou naděje. On je dobrá zpráva pro tento svět! A tato naděje - to je zvláštní - nám nepatří: naděje totiž není majetek, který si člověk může strčit do kapsy. Je to dar, který je třeba sdílet, světlo, které je třeba předávat. A pokud se naděje nesdílí, upadá.
Netřeba se obávat povolání k misii, i když to znamená vystoupit ze „zaběhnutých schémat“ a přijmout i „trochu nepořádku“, protože Duch svatý „vede církev“, „otřásá srdci“ a „podněcuje tvořivost“, jak se to stalo svatým.
Mladí lidé jsou prvními poutníky naděje
„Lepší nepořádek s láskou než pořádek bez lásky,“ řekl František a citoval blahoslaveného otce Chevriera, aby vyzval k povzbuzení mladých lidí, ‚prvních poutníků naděje‘, žíznících po ‚smyslu, autenticitě a opravdových setkáních‘.
Vybídl také, aby se podporovalo setkávání starších s mladými, aby se mladým lidem pomáhalo objevit Krista, růst ve víře, odvážit se činit odvážná rozhodnutí a také se stát Ježíšovými misionářskými učedníky, „živými svědky evangelia“. Vedoucím „misijních kongresů“ papež svěřil mandát předávat mladým lidem „odvahu snít o bratrském světě“ a doprovázet je, „aby se stali řemeslníky naděje ve svých rodinách, školách a na pracovištích“.
Nakonec papež vyslovil přání, aby se v této misijní dynamice neztrácelo ze zřetele společenství.
Jednota je mocným svědectvím: právě ze vzájemné lásky svět poznává, že jsme Ježíšovými učedníky. Pečujte o sebe navzájem, podporujte se ve své práci a radujte se společně z plodů, které Duch přináší skrze vaše nasazení.
