Papežova katecheze: Musíme chránit všechny děti a nesmíme tolerovat jejich zneužívání

PAPEŽ FRANTIŠEK 

Drazí bratři a sestry, dobrý den! 

V minulé audienci jsme mluvili o dětech a i dnes se budeme věnovat tématu dětí. Minulý týden jsme se zastavili u toho, jak Ježíš ve svém díle opakovaně hovořil o tom, jak je důležité chránit, přijímat a milovat ty nejmenší.

Přesto jsou i dnes ve světě stovky milionů nezletilých nuceny pracovat a mnohé z nich jsou vystaveny zvláště nebezpečné práci, přestože nedosáhly minimálního věku, aby se mohly podrobit povinnostem dospělosti. Nemluvě o chlapcích a dívkách, kteří jsou otroky obchodu s lidmi za účelem prostituce nebo pornografie a nucených sňatků. A to je tristní. V naší společnosti bohužel existuje mnoho způsobů, jak jsou děti zneužívány a jak je s nimi špatně zacházeno. Zneužívání dětí, ať už je jakékoli povahy, je zavrženíhodné, je to odporný čin. Není to jen mor společnosti, je to zločin! Je to hrubé porušení Božích přikázání. Žádné dítě by nemělo být zneužíváno. I jeden případ je už příliš mnoho. Musíme proto probudit své svědomí, praktikovat blízkost a konkrétní solidaritu se zneužívanými dětmi a mladými lidmi a zároveň budovat důvěru a součinnost mezi těmi, kdo se zasazují o to, aby jim nabídli příležitosti a bezpečná místa, v nichž mohou klidně vyrůstat. Znám jednu zemi v Latinské Americe, kde roste zvláštní, velmi zvláštní ovoce, které se jmenuje arandano [druh borůvky]. Ke sklizni arandana jsou zapotřebí jemné prsty a nutí k tomu děti, zotročují děti ze účelem sklizně.

Chudoba, nedostatek sociálních nástrojů na podporu rodin, marginalizace, která v posledních letech vzrostla spolu s nezaměstnaností a nejistotou zaměstnání, jsou faktory, které nejvíce zatěžují ty nejmladší. V metropolích, kde bují sociální rozdíly a morální úpadek, jsou děti zapojeny do obchodu s drogami a nejrůznějších nezákonných činností. Kolik těchto dětí jsme viděli padnout jako oběti! Někdy je tragické, že jsou vedeny k tomu, aby se staly „katy“ jiných vrstevníků, a také poškozují samy sebe, svou důstojnost a lidskost. A přesto, když se na ulici, v sousedství farnosti, tyto ztracené životy nabízejí našemu pohledu, často se díváme jinam. 

I v mé zemi se stal případ, kdy byl unesen chlapec jménem Loan a jeho místo pobytu je neznámé. A jednou z hypotéz je, že byl použit na odběr orgánů pro transplantaci. Jak víte, k tomu také dochází. To se opravdu dělá! Někteří se vrátí s jizvou, jiní zemřou. Proto bych dnes rád vzpomněl na tohoto chlapce Loana.

Musíme si uvědomit sociální nespravedlnost, která vede dvě děti, žijící třeba ve stejné čtvrti nebo ve stejném paneláku, k diametrálně odlišným cestám a osudům, protože jedno z nich se narodilo do znevýhodněné rodiny. Jde o nepřijatelnou lidskou a sociální propast: mezi těmi, kteří mohou snít, a těmi, kteří musí rezignovat. Ježíš však chce, abychom byli všichni svobodní a šťastní; a jestliže miluje každého muže a ženu jako svého syna a dceru, pak ty nejmenší miluje s veškerou něhou svého srdce. Proto nás žádá, abychom se zastavili a naslouchali utrpení těch, kteří nemají hlas, těch, kteří nejsou vzdělaní. Boj proti vykořisťování, zejména proti vykořisťování dětí, je cestou k budování lepší budoucnosti pro celou společnost. Některé země měly dostatek moudrosti, aby sepsaly práva dětí. Děti mají svá práva. Vyhledejte si sami na internetu, jaká jsou práva dítěte.

Pak se můžeme ptát sami sebe: Co mohu dělat? Především bychom si měli uvědomit, že pokud chceme vymýtit dětskou práci, nemůžeme být jejími spoluviníky. A kdy jsme? Například když kupujeme výrobky, při jejichž výrobě je využívána dětská práce. Jak se mohu najíst a obléknout, když vím, že za tím jídlem nebo oblečením jsou vykořisťované děti, které pracují místo toho, aby chodily do školy? Uvědomění si toho, co kupujeme, je prvním krokem k tomu, abychom nebyli spoluviníky. Zjistěte si, odkud výrobky pocházejí. Někdo řekne, že jako jednotlivci toho moc nezmůžeme. To je pravda, ale každý z nás může být kapkou, která se spolu s mnoha dalšími kapkami může stát mořem. Institucím, včetně církevních, a firmám je však třeba také připomenout jejich odpovědnost: mohou něco změnit tím, že své investice přesunou do firem, které dětskou práci nevyužívají a nepovolují. Mnoho států a mezinárodních organizací již přijalo zákony a směrnice proti dětské práci, ale lze udělat více. Vyzývám také novináře - jsou zde dnes někteří novináři - aby se zapojili: mohou pomoci zvýšit povědomí o tomto problému a pomoci najít řešení. Nebojte se, odsuzujte tyto věci.

A děkuji všem, kteří se nedívají jinam, když vidí, jak jsou děti nuceny stát se dospělými příliš brzy. Mějme stále na paměti Ježíšova slova: „Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejmenších bratří, pro mne jste udělali“ (Mt 25,40). Svatá Terezie z Kalkaty, radostná dělnice na vinici Páně, byla matkou těch nejvíce znevýhodněných a zapomenutých dětí. S něhou a péčí svého pohledu nás může doprovázet, abychom viděli neviditelné maličké, příliš mnoho otroků světa, které nemůžeme nechat napospas jeho nespravedlnosti. Protože štěstí těch nejslabších buduje mír všech. A s Matkou Terezou dejme hlas dětem: 

„Prosím o bezpečné místo, kde si mohu hrát.

Žádám o úsměv někoho, kdo umí milovat.

Žádám o právo být dítětem, být nadějí lepšího světa.

Žádám, abych mohl vyrůstat jako člověk.

Mohu se na tebe spolehnout?“ 

(sv. Terezie z Kalkaty)