Slyšeli jste o Kongregaci malých sester opuštěných seniorů?

Česká redakce RV/ Vatican News

Ve společnosti poznamenané spěchem, technologickým pokrokem a kultem mládí často starší lidé zažívají osamělost nebo pocit, že byli odsunuti na okraj společnosti. Sestra Rosa Parra z Kongregace malých sester opuštěných seniorů vybízí k novému objevování hodnoty přítomnosti, pozorného naslouchání a drobných gest blízkosti.

U příležitosti VI. Světového dne prarodičů a seniorů, který se letos slaví 26. července, sestra zdůrazňuje, že péče o seniory se nesmí omezovat pouze na uspokojování jejich potřeb v oblasti fyzického zdraví. Zahrnuje také doprovázení v duchovním životě, uznání jejich důstojnosti a pomoc při prožívání této životní etapy ve víře a naději.

Podle sestry je tento den, který v roce 2021 zavedl papež František a v jehož tradici pokračuje Lev XIV., příležitostí k tomu, aby se pozornost obrátila k těm, na které se snadno zapomíná. Slavnosti, návštěvy nemocných a iniciativy komunit jsou – jak zdůrazňuje – konkrétní připomínkou toho, že starší lidé tvoří součást velké rodiny církve.

Navštěvovat, naslouchat a doprovázet

V této souvislosti Dikasterium pro laiky, rodinu a život vybízí farní a diecézní společenství, aby věnovala zvláštní pozornost lidem žijícím osaměle, v pečovatelských domech a těm, které nikdo nenavštěvuje. Ve zvláštním  prohlášení prefekt dikasteria, kardinál Kevin Farrell, a pomocný sekretář, biskup Dario Gervasi, vyjadřují přání, aby se Světový den prarodičů a seniorů „stal pro všechny – a zejména pro mladé lidi – konkrétní příležitostí k setkání s vlastními prarodiči, staršími členy rodiny a především s těmi, kteří nemají nikoho po boku“.

Autoři prohlášení rovněž vyjadřují naději, že oslavy Světového dne se stanou podnětem k pořádání setkání věnovaných poselství Svatého otce. Rovněž se domnívají, že „je dobré požádat seniory o zvláštní modlitbu za mladé a za mír“, a vybízejí k tomu, aby se v tento den co největšímu počtu starých lidí umožnila účast na nedělní mši svaté.

Péče o tělo i duši

Kongregace Malých sester opuštěných seniorů vznikla v roce 1873 z iniciativy kněze Saturnina Lopeze Novoa, kterého dojal osud mnoha osamělých a opuštěných seniorů. Jak vysvětluje sestra Parra, charizma kongregace spočívá v doprovázení seniorů prostřednictvím péče o jejich materiální iduchovní potřeby. Sestry provozují přibližně 197 pečovatelských domů ve 21 zemích, zejména v Latinské Americe.

„Naším konkrétním posláním je právě tato péče, a to nejen materiální,“ zdůrazňuje. Komplexní péče se projevuje v nejjednodušších činnostech každodenního života: při pomoci s jídlem a hygienou, naslouchání či prostém držení za ruku. Zahrnuje také doprovázení seniorů na mši svaté, společnou modlitbu růžence a vytváření atmosféry, která umožňuje prožívat tuto životní etapu ve víře.

„Cílem každé sestry, každého dobrovolníka je zprostředkovávat lidem Boží něhu,“ vysvětluje. Misi sester přirovnává k domu v Betánii. Stejně tak by domovy pro seniory měly být místem, kde se starší lidé mohou cítit obklopeni péčí a srdečně přijati, a to i tehdy, když jejich možnosti omezuje nemoc nebo ztráta samostatnosti. Jak připomíná, charisma kongregace shrnuje věta, která od počátku určuje její poslání: „Péčovat o těla, abychom zachránili duše“.

„Nezapomenu na tebe“

Motto letošního Světového dne prarodičů a seniorů – „Nezapomenu na tebe“, které vybral Lev XIV., ve slovech sestry Rosy obzvláště rezonuje. Podle jejího názoru připomíná, že Bůh zůstává blízko každému člověku a církev je povolána, aby tuto blízkost zviditelnila, zejména ve vztahu k lidem prožívajícím období slabosti.

„Bůh na nás nezapomíná a každého z nás miluje,“ zdůrazňuje. Proto je posláním těch, kdo doprovázejí seniory, také pomáhat jim objevovat, že jsou důležití, že jejich život má hodnotu a že stále mají své místo ve společenství.

Sestra Rosa také povzbuzuje mladé lidi, aby se bez obav přibližovali k starším lidem. Nejde o velké projekty, ale o to, věnovat jim čas: posadit se vedle starého člověka, na chvíli odložit telefon, hodinky a prostě být s ním.

„Můj čas je pro tebe“ – navrhuje jako konkrétní přístup k doprovázení. Sestra ujišťuje, že starší lidé dokonale vycítí, kdy je někdo skutečně s nimi, a kdy je navštěvujeme jen ve spěchu. Proto se domnívá, že obnovení hodnoty skutečné přítomnosti je jednou z nejdůležitějších odpovědí na problém osamělosti.

„Věnujme čas druhým, věnujme čas starším lidem,“ apeluje. Seniory naopak povzbuzuje, aby důvěřovali Božímu milosrdenství a tuto životní etapu prožívali v pokoji. Při vzpomínce na své zkušenosti s doprovázením nemocných a umírajících cituje svědectví jednoho ze svých svěřenců, který navzdory fyzickým omezením s radostí vyprávěl o své rodině, o dobru, které se mu podařilo vykonat, a o naději na brzké setkání s Bohem.

Podle sestry Rosy se právě v tom projevuje nejhlubší smysl pastorační péče o seniory: doprovázet je až do konce, obklopovat je něžnou péčí a připomínat jim, že žádný člověk – bez ohledu na svou křehkost – by se neměl cítit zapomenutý.

Připravil Sebastián Sansón Ferrari, překlad a redakční úpravy - jb -