Misionářky v mosambickém Šaj-šaj pomáhají obětem povodní

Sestra Christine Masivo, CPS

Pobřežní oblasti v mnoha částech světa bývají vystaveny náhlým záplavám, které působí vážné škody, nutí lidi k opuštění jejich domovů a rozvracejí každodenní život. V Maputu, hlavním městě Mosambiku, a v oblasti Limpopo, kde již deset let slouží Sestry misionářky Nejsvětější Krve, bylo obyvatelstvo zasaženo nedávnými povodněmi. Řeholnice se ihned daly do práce, aby lidem zajistily konkrétní pomoc.

Služba sester misionářek a jejich různé pomocné programy

V průběhu let se služba těchto řeholnic rozšířila rovněž do dalších mosambických krajů, mezi nimiž jsou Maputo, Gaza, Tete a Nacala. Sestry se zde věnují zemědělství, vzdělávání, zdravotním a sociálním službám i pastorační péči. Provozují různé podpůrné programy pro sirotky a zranitelné děti, seniory, lidi trpící podvýživou a žijící s virem HIV. Sestry neúnavně pracují, aby podpořily všestranný lidský rozvoj a vnesly naději do společenství, která se potýkají s obtížemi.

Oběti záplav žijící v dočasných táborech čekají v zástupu na rozdílení potravin

Sestry slouží nejzranitelnějším členům mosambické společnosti, docházejí za lidmi žijícími na okraji společnosti a navracejí důstojnost každému člověku. Jejich generální představená Lígia Alberto Muianga vypráví, že „silné záplavy zasáhly části provincie Gaza. Mnohé rodiny byly nuceny k vysídlení a naléhavě potřebovaly pomoc zejména v oblasti Šaj-šaj, zvláště ve čtvrti, kde také sídlí naše kongregace“. Četné komunity byly nuceny k evakuaci z původních sídel, protože vzhledem ke zvyšování vodní hladiny nebyla jejich obydlí bezpečná.

Sestry pomáhají tisíci šesti stům obětím záplav

Vzhledem k této krizové situaci se sestry rozhodly, že pomohou lidem žijícím v těchto nesnesitelných podmínkách. Poté, co státní úřady evakuovaly oběti záplav do škol a jiných bezpečných zařízení, vyhledaly sestry ve své vlastní čtvrti nejvíce potřebné lidi a poskytly pomoc zhruba tisíci šesti stům vysídlencům, včetně asi šesti set dětí. Mnozí z těchto lidí byli evakuováni téměř jen s tím, co měli na sobě, a prožívali zoufalství nad ztrátou svých domovů, majetku a prostředků k obživě.

Záchrana a soucit

Sestry rozpoznaly, že tito vysídlenci naléhavě potřebují potravinovou pomoc, kterou začaly organizovat třikrát týdně. Ve svém klášteře připravovaly pokrmy, které pak převážely do dočasných obydlí vysídlených lidí a roznášely je rodinám uprchlíků. Když místní ženy viděly soucit a obětavost řeholnic, mnohé z nich se připojily k jejich úsilí a dobrovolně nabídly svůj čas i pomoc při přípravě jídla. Kromě rozdílení potravin a hledání přístřeší poskytovaly řeholnice obětem záplav také hygienické prostředky a ošacení a pracovaly na tom, aby zajistily jejich bezpečnost.

Naslouchat starostem lidí

Do dočasných obydlí vysídlenců byly rozmístěny matrace, aby si rodiny mohly odpočinout v očekávání, že voda opadne a život se vrátí do původních kolejí. Sestry také upozornily místní komunity a různé své partnery a vyzvaly je k ještě větší podpoře vysídlenců, aby tak pokryly jejich nejnaléhavější potřeby. „Během návštěv v dočasných přístřeších vysídlených rodin naslouchají sestry jejich starostem a vyhodnocují jejich nejnaléhavější potřeby. Jejich přítomnost se tak stává zdrojem útěchy a umenšuje obtíže vysídlených lidí“, potvrdila sestra Ligia.

Služba v přítomnosti jako znamení solidarity s trpícími lidmi

Naděje v utrpení

Přítomnost řeholnice se stala světlem naděje v tomto okamžiku utrpení. V jejich úsilí se zrcadlí jejich charisma: stát po boku lidí na okraji společnosti a trpících, navracet důstojnost tam, kde převládá beznaděj. Skrze prosté, leč mocné úkony své služby, jako je příprava jídla, návštěvy v ubytovnách pro vysídlené a doprovázení obětí záplav, tak sestry ztělesňují poslání, které je v Mosambiku vede už více než jedno století. Jejich soucitná přítomnost mezi marginalizovanými lidmi přináší uzdravení tam, kde lidské životy byly zraněny.