V Madridu skončila diecézní fáze procesu blahořečení Carmen Hernándezové
Debora Donnini – Madrid
Závěrečnému aktu v zaplněné zahradě madridského semináře předsedal tamní arcibiskup, kardinál José Cobo Cano, který podepsal oficiální dekret o ukončení diecézního šetření. Slavnosti se zúčastnilo na 650 hostů. Symbolickou kulisu tvořil samotný hrob Carmen Hernándezové, u kterého se poutníci před začátkem i po skončení programu modlili. Místo obklopené barevnými vitrážemi dodnes přitahuje lidi, kteří chtějí vyjádřit vděčnost za život ženy, jež zásadním způsobem ovlivnila moderní dějiny Církve.
Carmen Hernándezová nebyla pouze iniciátorkou celosvětového církevního hnutí. Více než půl století působila jako misionářka a vzdělaná teoložka, která s hlubokým vhledem předávala myšlenky a obnovu Druhého vatikánského koncilu. Účastníci na ni však vzpomínali především jako na ženu velké lásky – lásky k Ježíši Kristu, k Církvi, k papežům i ke každému člověku, kterého potkala na mnohdy neschůdných cestách svého života.
Diecézní fáze procesu začala 4. prosince 2022 uznáním její pověsti svatosti, necelých sedm let po její smrti (19. července 2016). Kardinál Cobo Cano v projevu vyzval věřící, aby nadcházející „římskou fázi“ provázeli modlitbou. Zároveň vybídl k hlubšímu prožívání vlastního křtu jako cesty ke svatosti, která má zůstat „praporem naší Církve“.
Mezi čestnými hosty nechyběli emeritní madridský arcibiskup kardinál Antonio María Rouco Varela, emeritní arcibiskup Palerma kardinál Paolo Romeo, řada dalších biskupů a příbuzní Carmen. Silné zastoupení měla samozřejmě samotná Neokatechumenátní cesta, která shodou okolností jen několik dní předtím oslavila v Madridu 60. výročí svého vzniku.
Tisíce proseb o přímluvu
Klíčovou roli v uplynulých čtyřech letech hrál postulátor procesu Carlos Metola. Ten v úvodu připomněl neutuchající apoštolskou horlivost Hernándezové. Její hrob se stal vyhledávaným poutním místem, kam lidé přicházejí prosit o nejrůznější milosti a uzdravení. Podle Metoly u hrobu vyprošují pomoc i lidé, kteří s Neokatechumenátní cestou nemají nic společného.
„K dnešnímu dni místo navštívilo na 120 tisíc lidí ze 107 zemí světa, včetně tří tisíc kněží a sedmdesáti biskupů,“ upřesnil postulátor. V tamní knize návštěv a vzkazů je zaznamenáno přes 74 tisíc zápisů, v nichž lidé děkují za vyslyšené prosby.
Kiko Argüello: Bez Carmen by Cesta nevznikla
Viditelně dojatý se slova ujal Kiko Argüello, který s Carmen Hernándezovou stál u zrodu hnutí a padesát let s ní sdílel evangelizační úsilí. Označil Neokatechumenátní cestu za autentický plod Druhého vatikánského koncilu a připomněl, že formu této křesťanské iniciace Svatý stolec definitivně schválil v roce 2008. „Tato cesta zachránila tisíce rodin a dala Církvi bezpočet kněžských a řeholních povolání,“ zdůraznil Argüello za bouřlivého potlesku.
„Bez Carmen by Neokatechumenátní cesta vůbec neexistovala,“ pokračoval Kiko a vyzdvihl její přínos v podobě teologického bohatství koncilu, obnovy velikonoční vigilie a objevování židovských kořenů křesťanství. Připomněl také její původní touhu odejít do misií k bolivijským horníkům, kterou však Bůh v roce 1965 nasměroval do chudinských chatrčí na madridském předměstí Palomeras Altas, kde se její cesty s Kikem proťaly. Vyzdvihl její ochotu zůstávat záměrně v ústraní a na závěr svěřil novou etapu římského procesu do rukou „Matky Církve“.
Sedmdesát krabic plných svědectví
Po úvodních modlitbách a hymnu Veni Creator Spiritus došlo na formální předání procesních akt. Shromážděný materiál tvoří úctyhodných 70 zapečetěných krabic, přičemž každá z nich obsahuje přibližně 1 200 stran svědectví, dokumentů a teologických posudků. Pouze poslední krabice zůstala otevřená pro uložení závěrečných protokolů, které kardinál Cobo Cano přímo na místě podepsal. Celý tento soubor dokumentů nyní putuje do Říma na vatikánské Dikasterium pro blahořečení a svatořečení.
Slavnostní shromáždění zakončil zpěv písně, kterou Kiko Argüello dedikoval přímo Carmen. Jde o zhudebněnou báseň od Rabíndranátha Thákura, kterou měla ráda, protože odrážela její dětství a celoživotní rozhodnutí opustit vše pro misii.
Kardinál Farrell: Odkaz křišťálové víry
Účastníkům setkání byl přečten také oficiální dopis kardinála Kevina Farrella, prefekta Dikasteria pro laiky, rodinu a život. Vyjádřil v něm útěchu nad tím, že místní církev v Madridu uznala Carmen za zářný příklad křesťanského života, vytrvalých ctností a evangelizačního zápalu.
Kardinál Farrell ve svém poselství vyzdvihl rysy její osobnosti, které zmiňují četní pamětníci: „Mnozí vzpomínají na její přímou povahu, která byla neschopná jakékoli přetvářky, na její hlubokou lásku k liturgii, vroucí oddanost papežům a mimořádný cit pro ústřední postavení velikonočního tajemství. Kristus byl pro ni skutečným Ženichem její duše.“ Vyzval proto všechny členy hnutí, aby toto duchovní dědictví a křišťálovou víru věrně napodobovali.
Slavnostní odpoledne uzavřel zpěv mariánské písně Bendita seas, María (Požehnaná buď, Maria), která odkazuje na rok 1959, kdy tehdy dvacetiletý Kiko v Madridu poprvé rozpoznal vnuknutí Panny Marie k zakládání křesťanských společenství po vzoru Nazaretské rodiny.
Pro celou španělskou církev jde o mimořádný okamžik plný radosti, který navíc umocňuje očekávaná apoštolská cesta papeže Lva XIV. do Španělska, jež začíná již tento víkend.
Překlad -dv-
