Zvolit život – řeholnice přinášejí naději do venkovských oblastí Zimbabwe
Sestra Christine Masivo, CPS
Středisko Sketimpilo, které spravují misionářky Nejsvětější Krve a řídí je sestra Felistar Dube, CPS, vrací lidem naději. „Sketimpilo“ znamená „zvolit život“, což je heslo, podle něhož toto centrum dennodenně žije. Středisko založila roku 1998 sestra Ludbirga Schumacher, CPS, řeholnice německého původu, a učinila tak v nejtěžších dnech zimbabwských dějin, kdy tuto zemi citelně zasáhlo onemocnění HIV a AIDS, které za sebou zanechalo sirotky, nemocné, odmítané a vyděděné lidi. Mnozí lidé pozbyli naděje a jejich ocejchování bylo silnější než soucit.
Suchý kmen se rozpučel
Sestra Ludbirga považovala za nezbytné podpořit odmítané, chudé a zranitelné děti i dospělé, kteří se nakazili virem HIV. Vytvořila pomocné skupiny a vychovala donátory, kteří se ujali jednotlivých komunit, zorganizovala domácí návštěvy a začala lidem navracet důstojnost tam, kde o ni přišli. Jejím poslání bylo připomínat lidem, kteří zápasili s nemocí, že jejich život má dosud cenu, navzdory určitému ocejchování a vyčleňování, které zažívají ve svých komunitách. Opětovně se tak zrodila naděje – jako když se suchého kmene vyraší mladé proutky s nalitými pupeny. Právě tento obraz se proto stal symbolem celého projektu, aby naznačil, že nový život je možný i po naprostém zničení. Dnes, po více než dvou desetiletích, pokračuje v projektu sestra Felistar s toutéž odvahou, jakou projevila jeho zakladatelka.
Centrum, které přináší rozvoj
Zaměstnanci Centra Sketimpilo docházejí do domovů zranitelných rodin, aby se děti nemusely vzdálit ze svého původního prostředí. Díky podpoře dárců, plynoucí zejména z Německa a ze Španělska, platí centrum školné pro téměř 120 dětí, poskytuje jim psychologickou podporu a zaručuje tak, že žádné dítě nezůstane samo se svou bolestí. Dopad této práce je reálný – dva mladí lidé, které toto centrum podpořilo, nyní studují na univerzitě. Jeden se věnuje sociální práci, druhý rozvojovým studiím. Oba se zanedlouho vrátí, aby sloužili na místě, které kdysi posloužilo jim.
Získané dovednosti proměňují místní komunity
Nejvýznamnější činností centra je vzdělávací program, který zprostředkovává praktické dovednosti. Každoročně zde více než šedesát mladých lidí prochází kurzem šití, zemědělství, elektrikářství, stavebnictví a pekařství. Absolventi těchto kurzů přinášejí do svých vesnice podstatné změny. Ti, kteří se vyškolili ve stavebnictví, pomáhají se stavbou domů pro zranitelné rodiny, elektrikáři zase instalují solární systémy ve školách i na vesnických domech. Někteří ze studentů, kteří díky centru Sketimpilo dosáhli vysokoškolského titulu, dnes pracují pro národní zimbabwské podniky, například pro energetické závody, a utvářejí tak svou vlastní budoucnost i budoucnosti celé země.
Víra a vytrvalost
Správa obdobné misie v takovéto ekonomicky problematické oblasti se samozřejmě neobejde bez obtíží. V misii mnohdy schází voda a její financování zápolí s trvalou nejistotou. Početné rodiny je možné podporovat pouze krátkodobě měsíční dodávkou jídla, které jim centrum dokáže zajistit. Avšak i vprostřed těchto těžkostí si sestra Felistar všímá Božího působení: „Někdy nastanou chvíle, kdy si myslíme, že už nelze pokračovat. Nemáme žádné finanční zdroje, peníze na platy, jídlo na roznášení“, prohlašuje. „Na nohou nás ale drží modlitba a důvěra v Boha nás udržuje v pohybu“. Je prostě a hluboce přesvědčena o tom, že Bůh vždy otevře cesty těm, kteří si volí život.
Sketimpilo – klidné a podmanivé místo
Vzhledem k obtížné hospodářské situaci v Zimbabwe a sníženému financování ze strany mezinárodních dárců se řeholnice snaží o to, aby místní lidé převzali odpovědnost za svůj život. Snaží se vytvářet pracovní místa, aby lidé dosáhli soběstačnosti. Centrum Sketimpilo podporuje svou humanitární práci také tím, že nabízí pokoje pro hosty, konferenční sál a cateringovou službu. Výdělek z těchto činností pokrývá platy personálu a zajišťuje finanční chod celé misie. Přesto řada problémů přetrvává – skromná budova centra začíná zastarávat, některé její části pocházející z roku 1998, tedy z jeho počátků, by vyžadovaly renovaci. V okolní oblasti vznikla modernější a vybavenější zařízení, ale mnozí lidé dosud dávají přednosti středisku Sketimpilo vzhledem k jeho klidu, duchu pohostinnosti a poslání. „Lidé vědí, že toto místo léčí“, vysvětluje sestra Felistar, „a přicházejí sem, protože se cítí bezpečně“.
Mít stále na zřeteli cíl
V současné době je sestra Felistar jedinou řeholnicí, která v centru natrvalo žije a pracuje zde na plný úvazek. Její komunita je sice malá, avšak její odhodlání obrovské. Tato řeholnice věří, že se z centra jednoho dne stane učňovská škola, což by mladí lidé v této oblasti zoufale potřebovali. „My, řeholnice, spolupracujeme s lidmi, kterým sloužíme, a vše obětujeme Bohu“, vysvětluje sestra Felistar a obrací se k „rodinám, kterým pomáháme. Děkuji vám, že si vážíte i toho mála, které vám dáváme. Vaše vděčnost nám dodává sílu. A našim dárcům – bez vás bychom zde nemohli vytrvat, kéž vám Bůh hojně žehná“. Práce centra Sketimpilo závisí na velkorysosti jeho partnerů, jimiž jsou například organizace German Friends nebo Manus Unitas. Jejich podpora pomáhá sestrám Nejsvětější Krve, aby nadále přinášely život, vzdělání a důstojnost těm nejzranitelnějším lidem.
