Misijní biskup v Kamerunu: Budoucnost církve je v Africe

Salvatore Cernuzio z Yaoundé

V Kamerunu je biskup Bonivento na misii od minulého pondělí. 45 let však působil jako misionář PIME a poté jako biskup v Papui-Nové Guineji, konkrétně ve Vanimu – městečku na hranicích s Indonésií, na druhém konci světa. „Pak mi jednoho dne papež František dal kopanec. Šel jsem za ním a řekl jsem mu, že jsem emeritní biskup. ‚Emeritní? Emeritní biskup neznamená, že biskup už nemá co dělat,‘ řekl mi, ‚už nebude zodpovědný za svou diecézi, ale jako misionář musí jít dál.‘ To mě postavilo do obtížné situace…“ – vypráví.

Biskup Bonivento, 85letý duchovní pocházející z Benátska-Euganejska, s energií teenagera, přímý a srdečný, s pektorálem vyrobeným v Papui ze dřeva a mušlí, je jedním z biskupů, kteří v těchto dnech vítají Lva XIV. na jeho apoštolské cestě. „Ale víte, dnes jsem se ani nechtěl jít představit, protože jsem nebyl oblečený jako ostatní biskupové. A přesto si mě papež Lev všiml – byl jsem poslední, kdo ho pozdravil – podal mi ruku a položil mi několik otázek. Byl nesmírně laskavý.“

Z Papuy-Nové Guineje do Indie a Kamerunu

Biskup prozrazuje, že si stále musí zvykat na tuto další etapu svého života. Za všechno může František: „Byl neuvěřitelný! V roce 2019 mě opravdu popostrčil – už jsem měl své plány, můj představený mi určil nové místo, ale on mě povzbudil a řekl, že nemůžu opustit myšlenku misijní činnosti. A tak mě znovu poslal na misie, téměř mě vykopl. Bylo to dobré.“ A kam ho poslal? „Dal mě k dispozici mému představenému! A ten mě pak posílal po celém světě. Kam bylo třeba. Do Indie? Tak jsem jel do Indie – byl jsem tam mnohokrát, ale nebylo možné tam zůstat natrvalo. Nakonec mi zrušili vízum a já zůstal ‚na holičkách‘. Nakonec jsem přijel sem, do Kamerunu, a doufám, že tu už zůstanu natrvalo.“

„Afrika je Ježíši drahá, protože ho přijala jako uprchlíka“

V Yaoundé se biskup Bonivento začal věnovat formaci seminaristů. Zároveň studuje, čte a píše knihy – jedna z nejnovějších vyjde příští měsíc a bude se týkat kněžského celibátu. Především se však biskup už týden stále více ponořuje do společenského a církevního života této části Afriky, která se stala jeho domovem:

„Afrika je církvi velmi drahá. Ačkoli prožila těžké chvíle, je jí drahá, protože byla drahá pro Ježíše, který tam byl přijat jako uprchlík. Na to se nesmí nikdy zapomenout! Pán si vybral Afriku jako své útočiště a nemůže na ni zapomenout. Kromě toho zažila Afrika v posledních dvou stoletích neobyčejný rozkvět a posílení v nuace.“

Budoucnost církve

Biskup Bonivento nemá pochyb: „Budoucnost církve je v Africe! Aniž bych zlehčoval přítomnost církve v Evropě… Ale v Africe zažíváme obrovský rozkvět. Jsme teprve na začátku, k překvapení mnohých, kteří si mysleli, že církev už končí.“ Samozřejmě, že církev v Africe dnes „trpí“: „Tisíce, statisíce mučedníků“, ale právě „pronásledování formuje křesťany“.

Naděje spojené s návštěvou Lva XIV.

S ohledem na nejbližší budoucnost vkládá biskup velké naděje do návštěvy Lva XIV., která – jak říká – „se koná v době, kdy svět prožívá obrovskou krizi. A objevuje, že řešení této krize se nachází právě v katolické církvi“.

„Papež,“ dodává, „je úžasný, prostý, má obrovskou sílu, ale ne takovou jako Trump… Ani v tom smyslu! Má sílu, protože za ním stojí Kristus. Není obyčejným člověkem, je zástupcem Krista na zemi. A přichází sem, do Kamerunu, právě teď, když se svět mění. Přichází v době, která se zdála být obdobím hluboké krize, a ukazuje se, že je to začátek obratu, s čím dál větším uznáním toho, co církev činí.“

Celá Afrika to pociťuje: „Stále více se připravuje na to, aby se plně stala součástí křesťanské identity, což se neobejde bez obtíží. Naopak – ty budou narůstat, stejně jako svědectví Afričanů, které bude stále krásnější. Je to rozkvět i skrze utrpení. Ale utrpení, stejně jako porod, rodí život. Tak to prostě je.“

Překlad a redakční úpravy -jb-