Křížová cesta ve Svaté zemi
Ibrahim Faltas OFM - Jeruzalém
Od 28. února není proveditelné prožívat naplno čas Velkého postu v důsledku války, která zachvátila Blízký a střední východ a týká se i Jeruzaléma. Ze stejných důvodů se lidé nemohou účastnit ve velkém počtu obřadů a bohoslužeb Velikonočního tridua, spojených už po dvě tisíciletí s místy, která viděla a slyšela našeho Pána, poznala jeho život a smrt i to, co se dělo po umučení. Dny a hodiny Tridua sledují utrpení, zatčení, soud a smrt zrazeného a zapíraného Ježíše, temnotu jeho samoty a vydanosti do Otcovy vůle, dříve než do ní mohlo znovu zazářit světlo.
Křížovou cestu jeruzalémským Starým městem po cestě známé jako Via Dolorosa mohlo vykonat pouze deset františkánů pod vedením P. Francisca Ielpa, kustoda Svaté země. Mohli si připomenout křížovou cestu z roku 2020, za pandemie, kdy se s křížem směli ulicemi Jeruzaléma vydat jen tři bratři, a to pod vojenským dohledem.
Nevíme přesně, kdy a jak pobožnost křížové cesty Jeruzalémem začala. Lze si představit Matku Boží, která znovu procházela cestu, kudy nesl kříž její Syn, a znovu hleděla na kameny, na nichž několikrát padl. Poutnice Egerie koncem 4. století popisuje jeruzalémskou praxi připomínat si Ježíšovo utrpení na místech, kde se skutečně odehrávalo. Mnozí další poutníci a kronikáři popisují podobné zvyklosti, definitivní rámec získala dost možná v dobách sv. Františka z Assisi díky oddanosti tohoto světce Ukřižovanému Pánu. Od 14. století jsou františkáni pověřeni přímo papežem, aby „přebývali na svatých místech, slavili zde slavnostní mše a liturgii hodin“. Tohoto staletého privilegia si velmi intenzivně váží a žárlivě je střeží.
V těžké době počátku roku 2026, poznamenaného válkami a utrpením, násilím a smrtí, popíráním základních lidských práv a nedostatkem lásky bylo pro františkánskou Kustodii Svaté země velkým vyznamenáním, když právě její představený, P. Francesco Patton, byl požádán, aby připravil meditace pro velkopáteční křížovou cestu v římském Koloseu. Je to radost a milost mezi tolika bolestmi, které zažívá Svatá země, jež viděla Kristovo utrpení, dnes nacházející odraz v utrpení raněného a ponižovaného lidstva.
