Bratr Matthew z Taizé u papeže: Klíčové téma víry mladých lidí

Bratr Matthew byl přijat Lvem XIV. již podruhé během jeho pontifikátu. Během rozhovoru se soustředili mimo jiné na probíhající konflikty současného světa a na úsilí o smíření mezi křesťany. Papež Lev a bratr Matthew hovořili také o předávání víry mladým generacím, které jim oběma velmi leží na srdci.

Minulou sobotu jste byl přijat papežem Lvem. Co byste k tomuto setkání poznamenal?

Už jsem se setkal se Svatým otcem v červenci loňského roku. Byl velice laskavý a velmi dobře jsme se shodli ve svém povolání k jednotě, ke smíření v církvi, ve všem, co děláme pro přijetí mladých lidí. A při tomto setkání se náš rozhovor ubíral v podstatě stejnými cestami, ovšem mnohem více jsme mluvili o míru. Evidentně nás oba velmi tíží současná situace ve světě. Mne osobně velice potěšilo, když jsem v tuto neděli v modlitbě Anděl Páně naslouchal jednoznačné výzvě Svatého otce k tomu, aby mír a dialog vstoupily do situací, které budí dojem slepých uliček.

Mluvili jsme také o jednotě mezi křesťany i o jednotě v rámci katolické církve, což je zjevně jedna z největších papežových starostí. A nelze zapomenout na situaci mladých lidí. Povšiml jsem si skutečně veliké pozornosti vůči otázce, jak dnes předávat víru, ale i vůle pokusit se porozumět situaci mladých lidí – těch mladých lidí, kteří často žijí ve značné izolovanosti a kteří nemají žádnou zkušenost s životem ve společenství, protože v jejich rodinách to není vždy zřejmé. Někteří z nich dokonce ani nevidí nutnost žít s druhými; říkají: „O samotě se žije velmi dobře, proč tedy navazovat kontakty s druhými lidmi?“

Myslím, že je to něco zcela nového, následek pandemie. Koná se on-line výuka, fungují sociální sítě – to vše budí dojem, že je možné být ve spojení s druhými lidmi, a přitom zůstávat ve svém osobním prostoru. Vyprávěl jsem Lvu XIV., jak v Taizé potkáváme mladé lidi, kteří se cítí být sami, ale během setkávání postupně objevují smysl bytí s druhými.

Co pokládáte za hlavní výzvy vzhledem k předávání víry těmto mladým lidem, kteří mají tendenci uzavírat se sami do sebe?

Jsem přesvědčen, že je třeba velmi pozorně dbát na to, abychom se na dnešní mladé lidi nedívali negativně. Jsou jiní než před pěti, deseti, dvaceti lety. Otázka však je: jak jim naslouchat? Nikoli proto, abychom je soudili nebo abychom jim říkali, jak to mají dělat, nýbrž proto, abychom se s nimi mohli setkat, abychom za nimi šli tam, kde právě jsou, a putovali spolu s nimi.

V Taizé zjišťujeme, když se mladí lidé účastní na společných modlitbách, že je mezi nimi neuvěřitelná žízeň po tichu. Když se jich zeptáme Co se vás nejvíce dotklo?, většina odpoví Ticho. To mi v současném světě, v němž žijeme, přijde ohromující! Poukazuje to na fakt, že v nejhlubším nitru každé lidské bytosti má své místo touha po intimitě, a dost možná po intimitě s Bohem. A prostřednictvím ticha se tato touha stává uskutečnitelnou. Často nám pro to schází slovní zásoba. Usilujeme tedy o to, abychom mohli doprovázet mladé lidi v tomto smyslu – abychom jim pomohli objevovat jejich hloubku.

To je vaše dnešní velká výzva?

Ano, je to výzva, protože jim nemůžeme vnucovat slovní zásobu, nýbrž pomáhat jim, aby sami vyjádřili, co cítí. Zjišťují, že my zveme k modlitbě, že vyzýváme ke společenství s Bohem, ale oni to musí vyjádřit svými vlastními výrazovými prostředky.

A jsem přesvědčen, že je to překrásná výzva. Nezapomínejme: Slovo se stalo tělem. Tím se chce říci, že Ježíš je přítomen v celém našem lidství a že není třeba stát se někým jiným: on se s námi setkává v tom, čím jsme.

A konečně: jak ukojit tuto žízeň po společenství s Bohem? Jak žít víru v každodenním životě? Často vidíme u mladých lidí, že je velmi ovlivňují události a zkušenosti. To je pozitivní, protože z toho lze brát elán. Jak to však transformovat do důvěry prožívané každý den?

Váš rozhovor se Lvem XIV. se také dotkl úsilí o mír. Co vám leží nejvíce na srdci ve vztahu k současným válkám, zvláště na Blízkém a středním východě?

Myslím, že největší starost mi dělá riziko, že upadneme do lhostejnosti. Nám, kdo žijeme v západní Evropě, může tato válka připadat jako příliš vzdálená. Dokonce i válka na Ukrajině se může zdát daleko, ale v sázce je příliš mnoho, co se týče svobody, a nebudeme-li hledat mírová řešení založená na dialogu, bude se nás to brzy týkat velmi konkrétně.

A jak řekl Svatý otec minulou neděli, zlo spáchané na části lidské rodiny je zlem spáchaným na celé lidské rodině. Existuje solidarita v utrpení. A my se nemůžeme od toho všeho separovat. Upadnout do lhostejnosti je podle mne to největší riziko.

Tady na Západě se žije dobře, máme všechno, co potřebujeme, a přece utrácíme víc, než je třeba, a pomalu si na to zvykáme… Jsou tu ale lidé, kteří umírají, děti, které trpí. Jak si uchovat povědomí o nich? Jak vyvíjet tlak na představitele, aby se angažovali v dialogu? Jak je dobře vidět, v některých zemích, v určitých dobách, mezi různými částmi obyvatelstva se přikročilo k bombardování – a nic to nevyřešilo. Nic jiného než dialog nezajistí mír.

A jaká je odpověď křesťanství tváří v tvář lhostejnosti?

Myslím, že naše víra nás zavazuje k lásce vůči bližním. Nemáme na výběr. Často rozjímám nad těmito jedinečnými Ježíšovými slovy: „Milujte své nepřátele, modlete se za ty, kdo vám ubližují.“ Takto to já sám pochopitelně neřeknu člověku, který právě prochází utrpením, ale tato slova mluví ke mně a připomínají mi požadavek evangelia, které nás zavazuje vydat se po cestách, na nichž nesmíme na tyto situace zapomenout.

Nahání mi strach, vidím-li křesťany z Blízkého východu, kterým je bráněno zůstat tam, kde žili dlouhá staletí. A je to skutečně veliká ztráta, protože právě tito lidé mi připadají jako připravení k dialogu. Co činí součástí naší víry ochotu naslouchat druhému, brát druhého vážně, milovat svého bližního, ať je jakékoli etnické nebo náboženské příslušnosti. Jak tedy podpořit takový dialog?

Myslím, že návštěva Svatého otce v Libanonu byla jistým povzbuzením pro libanonské křesťany, a troufám si říci, že i pro lidi dobré vůle ostatních náboženství. Právě z takových návštěv jasně vyplývá, že nezapomínáme na lidi.

Rozhovor připravila Alexandra Sirgant 

Překlad - zd -