Vnímavý pohled, láska a trpělivost – péče o seniory v Brazílii
Sestra Ruth Santana
Řeholní společenství v jihobrazilském Rio d’Oeste/SC věnuje dennodenní péči více než stovce seniorů, provází změny v životech těch, kteří přijímají jejich lásku, a nabízí těm, kteří jsou toho ještě schopni, aby přispívali k chodu okolního prostředí a pociťovali za ně odpovědnost. Současný kaplan pečovatelského domu, který je nejstarším knězem v dané diecézí, potvrzuje, že u něj dochází k obrácení, přijetí a objevům.
Když drobné skutky působí změnu
Sestra Denise Cristina se seniorům věnuje již více než třicet let. Je zdravotní sestrou a pracuje jako ředitelka díla „Recanto Luiz Bertoli“, rezidenčního domova pro seniory, který je součástí sítě zdravotnických zařízení „Rede Madre“ Malých sester misionářek Panny Marie Neposkvrněné. Navzdory veškerým administrativním úkonům a jiným nezbytným činnostem, které udržují poslání sester, tato řeholnice nikdy nepřestala docházet za klienty domova. Denně jim pomáhá s jídlem a tělesnou péčí. Podle jejího názoru je zde zcela zásadní pozorný pohled: „V životě seniorů mohou drobnosti znamenat velikou změnu. Mnohokrát již staří lidé nedokáží mluvit a trpí, chtěli by požádat o sklenici vody, ale nemohou to udělat“. Někdy seniorům schází základní životní činnosti jako jsou mluva, sluch, zrak nebo chůze, a tudíž jsou zcela závislí na vnější péči. Podle sestry Denise se jedná o příležitost k praktickému životu podle evangelia.
Proměňující láska
Sestra Denise trvá na tom, že láska – vprostřed fyzického utrpení, zajišťování základních potřeb seniorů a péče o ně – je tím nejdůležitějším prvkem ve vztahu ke klientům domova. Jak zdůrazňuje, „komu se v životě dostalo lásky, ten snáší utrpení klidně a pokojně“. Na druhé straně jsou pak pro lidi, kteří v životě nepocítili lásku a do domova přicházejí naplněni vzdorem, „důležitá gesta přijetí, pochopení jejich utrpení, které se mění, a to i s věkem. Dávat lásku tam, kde láska není, vyvolává skutečnou změnu“, potvrzuje brazilská řeholnice.
Duchovní doprovázení a péče o duši
Stáří je životním údobím, které člověka připravuje na setkání s Bohem – a toto vědomí, kromě léčby těla, vyžaduje také duchovní péči. Pro řeholnice je tudíž znamením Boží prozřetelnosti, že v domově pro seniory žije také třiadevadesátiletý kněz, otec Belmiro. „Faráři z okolních farností mají na starosti početná společenství a nemohli by poskytovat duchovní péči, kterou nám v rámci svých zdravotních možností otec Belmiro věnuje“, vysvětluje sestra Denise s odkazem na každodenní mši, kterou tento kněz slouží, jeho duchovní doprovod a udílení svátosti nemocných seniorům, ochotu vyslechnout je ve zpovědi a udělit požehnání.
Naučit se mírnosti a pokoře
Otec Belmiro se do domova přistěhoval před třemi lety na návrh místního biskupa. Nejprve měl pochybnosti o tom, co ho tam očekává, ale nakonec se rozhodl, že tam půjde. Velice ho překvapila radost, s kterou ho sestry přivítaly: „Pokud mohu dát takovou radost sestrám a starým lidem, pak je to mé poslání“, říká tento třiadevadesátiletý kněz, který s narůstajícím věkem uznává, že předešlé roky byly procesem neustálé konverze: „Naučil jsem se větší mírnosti“. Podle otce Belmira je pak další velkou lekcí stárnutí a postupného ubývání fyzických sil i autonomie, kdy člověk vidí, kolik by bylo třeba udělat, ale není vždy schopen to zastat, schopnost růstu v pokoře, která druhým lidem dovolí, aby nám pomohli.
Příležitost ke konání dobra
Stejně jako otec Belmiro se také další klienti domova ujímají úkolů, na které dosud stačí. Kupříkladu dvaadevadesátiletá paní Dona Lourdes pomáhá s šitím a připravuje květinovou výzdobu některých částí domu, včetně zahradní Lurdské jeskyně. „Cítím se zde dobře a vnímám jako milost, když mohu pro nějakého člověka vykonat něco dobrého“, vypráví paní Dona Lourdes. „Pokud nemohu udělat nic materiálně, duchovní dobro je vždy možné“, dodává s poukazem na chvíle, kdy je nablízku potřebným.
Moudré slovo pro mladé lidi
Papež Lev ve svém poselství k pátému Světovému dni prarodičů a seniorů napsal, že „je sice pravdou, že křehkost starých lidí si žádá sílu mladých, ale zároveň je také pravda, že nedostatek zkušenosti mladých lidí potřebuje svědectví starců, aby si tak mohli moudře naplánovat budoucnost. Životní zkušenost seniorů se stává školou pro ty, kteří se věnují jejich naslouchání. Sestra Denis proto může potvrdit, že skupiny mladých lidí či školní třídy, které domov navštíví, „odcházejí s bohatstvím v srdci a uměním vážit si toho, co je podstatné a co nepomíjí“.
