Keňa: Když rodiny obnovují své vztahy a srdce se uzdravují k lásce
Sestra Christine Masivo, CPS
Keňská diecézní kongregace Dcer Navštívení Panny Marie se věnuje léčbě srdcí a přinášení naděje těm lidem, kteří ji pozbyli a propadli zoufalství. Sestra Jacqueline Githiri, VDM, je právě takovýmto případem soucitu a vytrvalé přítomnosti v životech lidí, ke kterým byla vyslána ve své řeholní službě.
Naše služba
„Jsme mladou kongregací, která začala působit roku 2020 v keňské arcidiecézi Kisumu. Naší službou, plynoucí z našeho charismatu, je duchovní obnova rodin. Jsme si vědomy toho, že mnohé rodiny se dnes potýkají s četnými nesnázemi, zejména vzhledem k rozvodovosti a řadě problémů s depresí, které dnes ovlivňují rodinný život, vypráví sestra Jacqueline.
„Zjistily jsme, že většina těchto problémů tkví v duchovní prázdnotě, a proto cítíme, že jsme povolány k tomu, abychom rodinám sloužily od základů“, prohlašuje dále a zdůrazňuje, že její řeholní společenství pracuje v oblasti poradenství, sociální péče a pastorace.
Poslání a povolání
Sestra Jacqueline svým poradenstvím, duchovním vedením a neúnavnou osvětovou prací doprovází lidi všech sociálních kategorií, které se vyrovnávají s domácím násilím a depresí. Slouží mladým lidem, ale též řeholníkům a kněžím, kteří potřebují duchovní doprovázení, aby opětovně našli svou důstojnost a vnitřní klid.
„Pochopila jsem, že mým povoláním je duchovně vést a radit, když jsem byla ve formaci po katechetickém kurzu. Mnozí lidé za mnou přicházeli se svými různými potřebami, ale některým jsem nedokázala pomoci“, svěřila se sestra Jacqueline. „Modlila jsem se k Bohu, který vyslyšel mé modlitby. Zapsala jsem se tedy na postgraduální master v individuálním a skupinovém poradenství, který velice prospěl mému poslání“.
Jít spolu a činit věci nové
Služba sestry Jacqueline se dotkla mnoha životů a změnila její vlastní život. Tato keňská řeholnice vzpomíná zejména na dvě setkání, která ji hluboce poznamenala. Jedna silně depresívní matka vyhledala její pomoc poté, co byla vystavena zneužívání a během těhotenství se rozvedla s manželem. Sestra Jacqueline s touto ženou prošla společnou pouť, povzbuzovala ji a pomohla jí odkrýt smysl života navzdory všem strastem, které na ni doléhaly. „Šly jsme společně až do té doby, než se postavila na nohy“, popsala sestra Jacqueline. „Narodily se jí dvojčata a já se raduji, když ji vidím tak šťastnou. Nyní má tato matka práci a může se o své tři děti postarat.“
Druhý případ se týká jedné řeholnice, která se dostavila se silnou depresí. Sestra Jacqueline požádala své společenství, aby ji v tomto jejím stavu provázelo: „Postupně se uzdravovala a dospěli jsme k tomu, že se mohla znovu napojit na svou kongregaci. Nyní je jí dobře a je opět aktivní“.
Tyto příběhy potvrzují přesvědčení sestry Jacqueline, že uzdravení nastává, pokud se s lidmi zachází láskyplně a trpělivě. „Naučila jsem se, že lidé nejsou zlí“, poznamenává keňská řeholnice. „Často se stávají oběťmi své výchovy, životních zkušeností nebo okolního prostředí. Naučila jsem se, že se za lidi mám modlit, a nesoudit je.“
Hledání zdrojů a ochrana soukromí
Sestra Jacqueline se navzdory radosti ze své služby musí vypořádat s řadou problémů. „Některé případy vyžadují pečlivé pozorování, avšak kongregace nemá potřebná zařízení, kde by takového lidi mohla přijmout“, vypráví. „Setkala jsem se s množstvím případů, které by vyžadovaly léčbu, včetně jedné dívenky, která přežila surové napadení ve své vlastní rodině, a vysokoškolského studenta, který trpěl vážnou depresí, vyžadující pozornost a sledování“. Sestra Jacqueline ovšem tyto lidi nemohla nikde přijmout k léčbě, což ji, jak se svěřila, velice rmoutí. Jejím snem je vybudování Střediska rodinné obnovy, bezpečného místa, kde by lidé zápasící s emočním či psychologickým zraněním mohli najít dočasné útočiště a celistvou péči. „Toto středisko by sloužilo také rodinám jako vzdělávací a osvětový prostor“, vysvětlila. „Mnozí lidé totiž podléhají depresi, protože schází prevence a včasný zásah. Doufejme, že naše kongregace dokáže tuto situaci změnit a překlenout k řešení“. Sestra Jacqueline během své služby pracuje v úzkém kontaktu s kněžími, řeholníky a laiky. Pro každou skupinu stanovila zvláštní dny, aby tak zajistila soukromí a úctu. V její kongregaci dnes působí dvě vyškolené poradkyně a třetí se v tomto oboru vzdělává. Společně pak nabízejí semináře, workshopy a individuální poradenství, a to nehledě na leckdy nesnadné podmínky práce. „V tuto chvíli používám jako poradenskou kancelář malou obytnou buňku“, potvrdila sestra Jacqueline, „doufáme ale, že nám Bůh jednoho dne zajistí lepší místo“.
Růst skrze službu a spolupráci
„Tato služba mi otevřela oči, které začaly vnímat lidskou bolest, a podnítila mne k většímu soucitu“, prohlašuje sestra Jacqueline. „Zjišťuji, že všichni lidé jsou schopni dobra, pokud najdou pochopení a vyslechnutí“. Proto sestra Jacqueline vyzývá své řeholní spolubratry a kněze, aby lidem naslouchali. „Ať už jsme kdekoli, jako kněží, řeholnice a řeholníci bychom se měli ujímat poradenství“, uzavírá. „Není to jen práce – je to hlavně služba, spočívající v naší přítomnosti. Lidé trpí a potřebují někoho, kdo by šel s nimi“.
