Hledejte

48. setkání mládeže pořádané komunitou v Taizé v Paříži 48. setkání mládeže pořádané komunitou v Taizé v Paříži 

Bratr Matthew: Vánoce na Ukrajině, kde světlo zvítězí nad temnotami

Představený komunity Taizé hovoří o své cestě na Ukrajinu před vánočními svátky i o následném setkání mladých lidí komunity v Paříži, které se konalo od 28. prosince do 1. ledna. Mezi účastníky bylo mnoho mladých Ukrajinců.

Vatican News

„Jste pro nás znamením naděje na mír, který všichni nosíme v srdci.“ Těmito slovy přivítal bratr Matthew patnáct tisíc mladých lidí komunity Taizé, kteří se od 28. prosince do 1. ledna sešli v hlavním městě Francie na tradičním evropském setkání na přelomu roku.

„Svou přítomností – vysvětluje představený v rozhovoru pro vatikánská média – ukrajinští mladí lidé vyjadřují touhu po míru a po tom být součástí evropské rodiny. Zároveň ukazují přání setkávat se a navazovat vztahy s dalšími mladými lidmi, což pro ně v současné situaci doma nemusí být snadné.“

Ještě před Vánocemi se bratr Matthew vydal na cestu na Ukrajinu. Navštívil západní část země a dostal se také do Záporoží na jihovýchodě, v blízkosti frontové linie. Myšlenky a zkušenosti z této cesty se promítly do meditací, které pak sdílel s mladými Evropany během pařížského setkání.

„Na Ukrajině, ve Lvově, Ternopilu a Záporoží,“ řekl ve svém kázání ve středu 31. prosince, „jsem potkal mnoho statečných lidí, kteří plakali, ale kteří se – často díky své víře – znovu postavili na nohy, podobně jako Marie Magdaléna, aby druhým donesli radostnou zvěst, že život je silnější než smrt. Jsou to živá znamení toho, že světlo, které slavíme o Vánocích, skutečně svítí v temnotách a že temnota ho nedokázala pohltit.“ Rozhovor pro vatikánská média připravila Svitlana Dukhovych:

Proč jste se rozhodl navštívit Ukrajinu navzdory nebezpečí války? Jak tato cesta souvisí s posláním komunity Taizé?

Myšlenka vydat se na Ukrajinu přišla poměrně spontánně. V uplynulých měsících tam cestovalo několik bratří z naší komunity. Já sám jsem byl v Paříži na svěcení biskupa Ihora Rantsyi, který je nyní biskupem ukrajinské řeckokatolické eparchie sv. Vladimíra Velikého v Paříži. Bylo tam přítomno více biskupů, mimo jiné i Maksym Ryabukha, řeckokatolický exarcha Doněcku, který dnes žije v Záporoží.

V určité chvíli mě napadlo, že když do Taizé přijíždí tolik mladých Ukrajinců, měli bychom jim dát alespoň malé znamení solidarity. Po nezbytných ověřeních jsme se rozhodli vyrazit a 21. prosince večer jsem nastoupil do letadla směr Krakov. Následující den jsme jeli do Ternopilu a poté dál do Záporoží.

Nikdy jsem neměl strach, i když jsem si byl vědom nebezpečí. Solidaritu je někdy třeba vyjádřit i konkrétní přítomností. Věděl jsem také, že naši přátelé by nás nikdy nevystavili riziku. Naše komunita vznikla uprostřed konfliktu – bratr Roger opustil Švýcarsko a na začátku druhé světové války přišel do Francie. Usadil se v Taizé, v oblasti plné utrpení, a právě tato zkušenost se stala součástí zakládající identity naší komunity.

A to je pro mě dnes klíčová otázka: jsme povoláni být přítomni tam, kde probíhá válka, kde je narušena jednota lidské rodiny?

Jaký význam má přítomnost ukrajinských mladých lidí na setkání Taizé v Paříži? Co mohou nabídnout ostatním a co si sami mohou odnést?

Svou účastí vyjadřují touhu po míru a po sounáležitosti s evropskou rodinou. Ukazují také přání setkávat se s ostatními mladými lidmi, což dnes na Ukrajině není vždy jednoduché. Doufám, že zde načerpají novou sílu pro svůj každodenní život v tak obtížných podmínkách.

U Ukrajinců vidím – a myslím, že se od nich můžeme mnohému naučit – zvláštní vytrvalost zakořeněnou v naději. Právě ta jim dává sílu vydržet v současné situaci.

Navštívil jste Záporoží, jedno z nejnebezpečnějších měst v blízkosti fronty. Jak tato zkušenost ovlivnila vaši spiritualitu?

Být tam v těch dnech bylo velmi důležité. Najednou jsem pochopil, co znamená, když říkáme, že narozením Ježíše přišlo na svět světlo – světlo, které svítí v temnotách a které temnota nepohltila.

Viděl jsem to na tom, jak tam žijí mladí lidé, dospělí křesťané i celá společnost: to světlo je skutečně přítomné a září i uprostřed temnoty. Naše víra nám říká, že temnota nebude mít poslední slovo a že nezvítězí.

Tato zkušenost mi pomohla pochopit, že dramatické okolnosti, v nichž se lidé ocitají, určitým způsobem formují naši spiritualitu a obnovují naši víru skrze ty, které na své cestě potkáváme.

-mm-

5. ledna 2026, 15:36