Advokátka se závojem aneb když řeholnice hájí spravedlnost v keňské soudní síni
Sestra Christine Masivo, CPS
Sestra Immacolata Muthoni, členka Malých sester svatého Františka (LOSSF), není jen řeholnicí, ale také advokátkou u Nejvyššího soudu v Keni, právní úřednicí na Katolické univerzitě východní Afriky, akreditovanou lektorkou Národního úřadu pro vzdělávání a certifikovanou právní revizorkou u Keňské advokátní komory.
Kromě svých titulů je také obhájkyní důstojnosti a svědkem naděje, která dokazuje, že evangelium spravedlnosti nekončí u oltáře, ale promlouvá i v soudních síních.
Přesto působí klidným, houževnatým a zářivým dojmem, který spojuje dva světy, o nichž si mnozí myslí, že nemohou koexistovat: řeholní život a právní praxi.
Povolání v povolání
Její příběh nezačal právem, ale mladistvým snem o politologii. Poté její cestu nasměrovala řeholní výchova a pravidla.
Politologie, jak jí bylo řečeno, byla příliš zapletena do stranických bojů. Právo však nabízelo způsob, jak usilovat o spravedlnost, aniž by ohrozila své řeholní povolání, život, kterému chtěla sloužit od dětství.
V rozhovoru pro Vatican News se směje, když vzpomíná: „Myslela jsem si, že právo je menším zlem, a dodnes nelituji, že jsem se stala právničkou.“
Pro sestru Immacolatu nejsou právo a řeholní život oddělenými povoláními; jsou to dvě strany stejné mise.
„Řeholní život ve mně zakořenil modlitbu, vytrvalost a soucit,“ uvedla v rozhovoru. „Právo mi dává platformu, na které mohu tyto hodnoty uplatňovat. Společně se doplňují, aby přinesly skutečnou změnu.“
Spravedlnost s lidskou tváří
Každý případ, který řeší, má více než jen právní význam, má lidskou duši, někdy zlomenou, často nevyslyšenou, ale vždy hodnou důstojnosti.
„Nejde o to vyhrát nebo prohrát případ,“ říká s přesvědčením. „Jde o to, doprovázet lidi, i ty, co prohrají, a zajistit, aby spravedlnost nebyla jen vykonána, ale i pocítěna.“
Její víra formuje její praxi. Přináší soucit tam, kde ostatní vidí proceduru, dialog tam, kde ostatní vidí konflikt, a naději tam, kde ostatní vidí porážku.
V rozhovoru pro Vatican News dále vzpomíná, jak se na jedné akci představila jako „sestra Immacolata, advokátka“.
„Jedna žena, zdrcená nespravedlností a vystrašená právním systémem, se mi svěřila, protože jsem byla řeholnice,“ vyprávěla. „Prošla jsem s ní právním procesem, pro bono, až dokud nenašla spravedlnost a uzdravení. To potvrdilo, jak mocné může být propojení práva a víry při navrácení něčí naděje.“
Prolomení stereotypů
Její dvojí role se neobešla bez nedůvěry. Někteří kolegové u soudu ji označili za „příliš měkkou“ na právní spory. Z řeholních kruhů se ozývaly otázky, proč se řeholnice „ponořila do světské práce“, ale ona se naučila, že za ni mluví její výsledky a důslednost.
„Lidé si začínají uvědomovat, že být řeholnicí i advokátkou přináší hloubku a důvěryhodnost. Zpochybňuje to stereotypy o tom, čím může věřící žena přispět v profesním životě,“ vysvětlila.
„Když se v soudní síni představím jako „sestra Immacolata, zastupující klienta“, tento titul často odzbrojí protivníky, zmírní napětí a dokonce otevírá prostor pro dialog a mimosoudní dohody,“ přiznala.
S úsměvem vzpomíná: „Hlavní výzvou, které čelím pokaždé, když vstupuji do soudního systému, je, že soudce se mě zeptá, zda jsem si jistá, že jsem advokátka, požádá mě o číslo mé advokátní licence a řekne, že nejsou zvyklí vídat řeholnice jako advokátky.“
Nová tvář evangelizace
Sestra Immacolata je součástí tiché revoluce v africké církvi. Ztělesňuje to, k čemu papež František a mnoho zakladatelů řeholních řádů dlouho vybízeli, totiž umět číst „znamení doby“ a přijímat nové způsoby služby Bohu a lidstvu.
Papež Lev XIV. povzbudil řeholníky a řeholnice, aby zůstali zakořeněni ve svém charismatu a byli pozorní ke znamením doby, tak jako to kdysi dělali jejich zakladatelé. „Vaši zakladatelé a zakladatelky byli lidé schopní pozorovat, hodnotit, milovat a pak odejít, i za cenu velkého utrpení, i za cenu ztráty vlastního majetku, aby sloužili bratrům a sestrám v jejich skutečných potřebách a rozpoznávali v nouzi bližních hlas Boží,“ řekl.
„Evangelizace se neuskutečňuje pouze kázáním“, zdůraznila sestra Immacolata. „Je to také žití evangelijních hodnot spravedlnosti, soucitu a integrity jinými prostředky. Řeholnice mohou a musí ve svých profesích, ať už v právu, médiích nebo v jakékoli jiné oblasti, dát najevo svou víru.“
Jejím snem je vidět více sester, které by se věnovaly právu, správě věcí veřejných a profesním oblastem, které byly kdysi považovány za „světské“, a sledovat, jak řeholní život v Africe překračuje staré hranice a formuje systémy spravedlnosti v duchu evangelia.
„Doufám, že budu pokračovat ve studiu práv, abych mohla ovlivňovat politiku a posilovat odpovědnost komunit v širším měřítku,“ řekla.
Svědectví pro naši dobu
Život sestry Immacolaty nám připomíná, že církev je živá, kreativní a prorocká, když se řeholnice odvážně vydávají do sféry spravedlnosti.
Ztělesňuje harmonii víry a rozumu, když nosí růženec a právnické knihy a prochází soudní síní a kaplí jak v řeholním oděvu, tak v oděvu advokáta.
Jejím posláním, jak cituje z proroka Micheáše, je „konat spravedlnost, milovat milosrdenství a pokorně kráčet s Bohem“.
