Hledejte

Cookie Policy
The portal Vatican News uses technical or similar cookies to make navigation easier and guarantee the use of the services. Furthermore, technical and analysis cookies from third parties may be used. If you want to know more click here. By closing this banner you consent to the use of cookies.
I AGREE
Allegrissimo
Programy Podcast
Arcibiskup Eduard Profittlich Arcibiskup Eduard Profittlich 

Bůh si přeje, abych zůstal

Te Deum – hymnus díkůvzdání. Tuto modlitbu pronesl jezuitský misionář Eduard Profittlich a první katolický arcibiskup Estonska od časů reformace, když se ve čtyřicátých letech minulého století rozhodl zůstat se svým lidem v Tallinu a nevrátit se do rodného Německa. Estonská katolická církev si v těchto dnech připomněla osmdesátého výročí jeho umučení sovětským režimem (22.2.1942). Od roku 2014 probíhá Profittlichův beatifikační proces – pokud se potvrdí jeho mučednická smrt, stane se prvním estonským blahoslaveným.

Kdo však byl Eduard Profittlich? Narodil se roku 1890 v Porýní-Vestfálsku, v nevelké vísce trevírské diecéze. Rodiče pracovali v zemědělství, ale dali syna na soukromá studia a později vyslali do lycea, i když to znamenalo, že se již domů nevrátí. Po gymnaziálních studiích vstoupil Eduard do semináře, čímž možná následoval příklad svého bratra Petera, jezuitského misionáře v Brazílii. Noviciát v Tovaryšstvu Ježíšovu a studia trávil v Nizozemsku a Německu, kde byl jeho spolužákem pozdější známý jezuitský teolog a filosof Erich Przywara, během první světové války pracoval v belgické vojenské nemocnici. Kněžské svěcení přijal v srpnu roku 1922 a poté studoval v Krakově (1922-1924). V Polsku také začal pastoračně působit a tento čas lze označit za dobu dozrávání, po níž složil slavné sliby (1930). V květnu 1931 papež Pius XI. jmenoval Eduarda Profittlicha apoštolským administrátorem Estonska, které bylo z katolického hlediska misijním územím, vysvětluje postulátorka Profittlichovy beatifikační kauzy, estonská katolická filosofka Marge Paasová:

“V roce 1930 mělo Estonsko jedno jediné – polské – katolické společenství a jediného kněze. Otec Profittlich velice realisticky odhadl, co věřící potřebují. Kupříkladu pochopil, že katolíci nemají žádné modlitební knihy a používají velice staré bible, většinou luteránské. Zamiloval se do Estonska, naučil se jeho složitý jazyk a v roce 1935 přijal estonské státní občanství”.

O rok později byl jmenován titulárním biskupem Adrianopole a poté, 27. prosince 1936, přijal biskupské svěcení v tallinské katedrále sv. Petra a Pavla. Pro tamní katolíky se tehdy jednalo o jednu z nejdůležitějších událostí, jelikož se stal prvním estonským biskupem od 17. století. Za svůj hlavní úkol Profittlich považoval obrodu katolické církve v Estonsku, což také úspěšně a za velice krátkou dobu učinil. Po podpisu smlouvy Molotov-Ribbentrop ovšem estonská území připadla Sovětskému svazu, což v červnu 1940 vedlo k sovětské okupaci Estonska. Nezůstalo jen u politických změn, nýbrž sovětská nadvláda byla samozřejmě spojena s masivní protináboženskou propagandou a zásahem do života církví a místních náboženských sdružení.

“Arcibiskup Profittlich měl možnost opustit Estonsko a vrátit se do Německa. Obrátil se kvůli tomu do Říma s prosbou o radu, ale Pius XII. mu odpověděl, ať jedná tak, jak to po něm žádá Bůh. Profittlich jako hluboce duchovní člověk se za celou věc dlouze modlit a dospěl k tomu, že zůstane v Estonsku, ačkoli přesně věděl, jaký bude jeho osud. V posledním dopise rodině – z 8. února 1941, tedy krátce před zatčením, popisuje, nakolik jej těší, že mohl zůstat v Estonsku. Službu svému lidu až do konce totiž považuje za jasnou Boží vůli: »Když mi bylo konečně zřejmé, že mám zůstat, naplnilo mne to štěstím natolik, že jsem se na znamení radosti a vděku pomodlil Te Deum«, vyznává se. A poté doplňuje pozoruhodnou větu »Můj život – a pokud to tak má být – i smrt budou životem a smrtí pro Krista«.

Profittlichova křížová cesta začala o půlnoci 27. června 1941, když ho NKVD zatkla v jeho bytě, pokračuje Marge Paasová.

“Požádal, aby mohl jít naposledy do katedrály, a ruští vojáci mu to povolili. Tam se ještě před svatostánkem modlil, než opustil Estonsko. Rusové jej odvezli do sibiřského Kirova a obvinili z kontrarevoluční činnosti. Při procesu odmítal jakékoli nařčení ze špionáže a prohlašoval, že byl pouze biskupem, pastýřem své farnosti. Ještě než mohl být vykonán rozsudek, který ukládal trest smrti, arcibiskup Profittlich zemřel na následky podmínek v sibiřském vězení, které byly v zimě neskutečně kruté.”

Teplota v Kirově dosahovala i minus padesáti stupňů, a proto mnozí vězni umírali hladem a zimou. Tělo Božího služebníka Eduarda Profittlicha bylo 22. února 1942 vhozeno do společného hrobu. V Estonku, kde se dvě třetiny obyvatelstva nehlásí k žádnému náboženství a pokřtěno je méně než šest tisíc obyvatel, se nicméně rozšířila jistá úcta k tomuto německému mučedníkovi, uzavírá postulátorka. Papež František se s kauzou svého spolubratra seznámil při apoštolské cestě do pobaltských zemí v září 2018 a v tallinské katedrále setrval v modlitbě před jeho pamětní deskou (L´Osservatore Romano, 23.2.2020, Vatican News).

(jag)

24. února 2021, 14:55
Prev
January 2025
SuMoTuWeThFrSa
   1234
567891011
12131415161718
19202122232425
262728293031 
Next
February 2025
SuMoTuWeThFrSa
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
232425262728